Únor 2007

Soutěž o nejhezčího pejska...Přihlaš se!!!

28. února 2007 v 17:41 | Aja a Paja |  Soutěže
Ahojky,rozhodly jsem se udělat soutěž. Je o nejhezčího pejska.
Pošlete mám fotku Vašeho pejska a připište: jméno pejska,věk psa, jaké je rasy,Vaše jméno nebo přezdívku a váš web (pokud máte) na mail zviratkapa@seznam.cz. Přihlásit se můžete dokud nebude přihlášeno alespoň 5 psů:-)


Bišonek-foto

25. února 2007 v 17:35 | Aja a Paja |  PSI-Fotky

ŘÁD KLUBU TANCE SE PSEM ČR

25. února 2007 v 17:35 | Aja a Paja |  PSI-Ostatní
1. Úvod

Tanec se psem může dělat každý. Soutěžit mohou čistokrevní psi i kříženci. Tanec se psem je sportovní disciplína, při které handler se psem provádí v rytmu hudby cviky základní poslušnosti psa. Podle svých možností a fantazie přidává do svého vystoupení i různé taneční figury a krokové variace. Zároveň musí do sestavy zařadit předepsané povinné prvky (bod 7). Všechny taneční prvky by měly vyhovovat fyzickým dispozicím psa a vhodnost skladby i kostým handlera působit vkusně. Při soutěžích v Tanci se psem nejde o taneční sólo psa, ani o taneční sólo handlera, ale o synchronizované vystoupení tanečního páru. Tanec se psem předpokládá dokonalý partnerský vztah mezi psem a handlerem. O vítězi soutěže rozhoduje pouze společný sportovní výkon bez rozdílu.

2. Kategorie

a) Věkové

DĚTI - do 13 let
MLÁDEŽ - od 14 do 18 let
DOSPĚLÍ - od 19 let

b) Výkonnostní

- Začátečník
- Pokročilý

Soutěžící tým se může skládat:
- z jednoho handlera a jednoho psa
- z jednoho handlera a více psů
- z jednoho psa a více handlerů
- z více psů a více handlerů

Rozhodčí v porotě hodnotí všechny tyto skupiny jako jeden soutěžní tým.

3. Taneční plocha

Taneční plocha je vyznačený prostor, zpravidla koberec, který má rozměry minimálně 5 x 5 metrů. Čím větší má koberec rozměry, tím lépe vyniknou taneční figury soutěžícího týmu. Z estetického hlediska a také z důvodů různorodosti počasí, je lepší pořádat soutěže v krytých halách nebo sálech, než-li venku na trávě, či jiném přírodním povrchu. O způsobilosti taneční plochy a soutěžního prostoru rozhoduje před zahájením soutěže rozhodčí Klubu Tance se psem ČR.

4. Průběh soutěže

V den soutěže je zakázáno trénovat se psem na taneční ploše. Handler sám na taneční plochu může, aby si vyzkoušel rozměry taneční plochy a přizpůsobil se. Na rozcvičení by měla být někde stranou připravena zkušební taneční plocha.
V bezprostřední blízkosti taneční plochy jsou umístěny stoly a židle pro porotu. Tyto by měly být odděleny od sedadel nebo míst pro diváky, aby nebyla porota během vystoupení nikým rušena. Připraven je i zvukař, který pouští jednotlivým soutěžícím jejich připravené hudební nahrávky. Kdy handler předá nahrávku zvukaři, si každý pořadatel určuje sám. Diváci a fotografové či kameramani nesmí překážet soutěžícímu týmu během vystoupení. O průběhu soutěže jsou všichni soutěžící a diváci průběžně informováni komentátorem celé soutěže. Ten diváky i porotu informuje o iniciálech handlera, o plemeni psa i o zvláštnostech a zajímavostech připravujícího se tanečního týmu. Během vystoupení samotného je však klid, aby se soutěžící mohl soustředit na svůj výkon.
Rozhodčí v porotě si zapisují do připravených formulářů body hodnocení jednotlivých soutěžících. Na závěr po vystoupení všech soutěžících se tyto body sečtou a vyhlásí se vítězové jednotlivých kategorií.

5. Podmínky pro pořádání soutěží

Každý Místní Klub Tance se psem ČR, jehož členové chtějí v budoucnu uspořádat soutěž v Tanci se psem, musí splňovat následující :
- zaregistrovat svůj Místní Klub u předsedy KTP ČR
- mít minimálně 3 členy
- aktivně se věnovat výcviku Tance se psem
- obdržet certifikát člena poroty KTP ČR

Výsledky uspořádané soutěže, akce budou uznány výborem KTP ČR, pokud pořadatel dodrží ustanovení Řádu Tance se psem ČR a podmínky pro pořádání akcí stanovené KTP ČR. Na uznané akci může posuzovat pouze rozhodčí delegovaný KTP ČR (vyjma soutěží Místních-Klubových a Krajských). Soutěže musí být přístupné všem přihlášeným soutěžícím splňujícím podmínky účasti. Výsledky soutěže musí být zapsány do Soutěžních listin jednotlivých soutěžících. Na jejich základě se mohou kvalifikovat do vyšších soutěží. Výsledek se také zapíše do výsledkové listiny, která se zasílá po zkončení soutěže předsedovi KTP ČR.
Od soutěžících se očekává korektní chování. Každý handler je povinen vést svého psa způsobem, proti němuž nemohou být po sportovní ani humánní stránce žádné námitky.

6. Hodnocení

Důvody snížení známky hodnocení:

a) neupravený, špinavý pes
b) neochota psa ke spolupráci a příliš časté odbíhání z taneční plochy
c) přetěžování psa dlouhou skladbou nebo nevhodnými tanečními prvky
d) hlasité povely handlera a přílišné štěkání psa
e) přehnaná akrobacie psa s nebezpečím jeho zranění
f) nesynchronizované vystoupení, kdy tančí výhradně pes nebo handler
g) nevhodnost kostýmu handlera (tepláky, staré triko, atp.)
h)dotyky a manipulace se psem nesouvisející s choreografií
i) agresivita psa (hraničí až s diskvalifikací)
j) zopakování stejné choreografie z minulých ročníků soutěže

Důvody diskvalifikace:

a) vnesení ukrytých nebo viditelných motivačních pomůcek na taneční plochu (krmivo, hračky, jiné odměny)
b) vyvenčení se psa v prostorách sálu nebo na taneční ploše
c) opuštění taneční plochy psem bez ochoty okamžitého návratu
d) jakékoliv fyzické násilí na psovi
e) agresivita psa
f) zranění psa

7. Povinné prvky

Povinných prvků je celkem pět. Tyto povinné prvky nejsou příliš náročné a začátečníka mohou alespoň motivovat a napovědět mu, co vlastně se psem trénovat.
1. Otočka - pes se otáčí kolem vlastní osy na jednu nebo obě strany.
2. Chůze u nohy - pes se pohybuje u levé a pravé nohy handlera, může také kráčet do stran čelem k handlerovi, nebo vedle něho.
3. Obíhání - pes obchází nebo obíhá v menším či větším kruhu handlera na libovolné strany.
4. Couvání - pes couvá vedle handlera, před ním nebo couvá sám libovolným směrem.
5. Tanec na dálku - pes předvede libovolný prvek ve vzdálenosti min. 3 metry od handlera.

OTOČKA:
Pes se otáčí pomalým nebo rychlým tempem kolem své osy na levou nebo pravou stranu. Pohybuje se přitom vedle handlera nebo provádí tento prvek na dálku.

CHŮZE U NOHY:
Chůze u pravé a levé nohy handlera. Pes i pán se pohybují v rytmu hudby. Pes nezaostává, ani nepředbíhá handlera.
Chůze bokem: Pes kráčí bokem na levou nebo pravou stranu. Přední nohy se vzájemně kříží přes sebe a totéž dělají i zadní nohy. Psovod se pohybuje vedle psa nebo čelem k němu.

OBÍHÁNÍ:
Pes obíhá nebo obchází v rytmu hudby okolo handlera nebo rekvizity. Handler zaujímá libovolný postoj. Může se rovněž otáčet, buďto zároveň se psem, nebo v protisměru. Také obíhání při chůzi je možno.

COUVÁNÍ:
Pes couvá alespoň 3 metry určitým směrem. Couvá buďto podél handlera nebo před ním, nebo sám libovolným směrem. Může také couvat okolo stojícího handlera nebo rekvizity v kruzích.

TANEC NA DÁLKU:
Pes předvede během vystoupení libovolný prvek ve vzdálenosti min. 3 metry od handlera. Setrvat v této vzdálenosti musí min. 5 sec. Použit může být prvek povinný i povolený. Pokud handler zvolí jiný prvek, bude rovněž uznán.

8. Povolené prvky

- proplétání mezi nohama nebo rukama handlera (slalom)
- přeskoky přes ruce a nohy, nebo rekvizitu
- plazení psa
- válení sudů
- poklona psa
- podávání packy
- panáčkování
- ostatní

9. Posuzování

Cílem soutěže je, aby handler a pes předvedli efektní a fyzicky přiměřeně náročné taneční vystoupení. Pes má tančit rád a ochotně a handler má znát sestavu a vést psa v klidu a pohodě.
Tři členové poroty hodnotí soutěžícího podle bodovacích listin, které obdrží od pořadatele soutěže. Tyto listiny zasílá výbor KTP ČR na žádost pořadatele soutěže o jejich zaslání.
Členové poroty se řídí během soutěže podle těchto bodovacích listin.
Vítězí soutěžící, který získá v součtu všech tří bodovacích listin nejvyšší počet bodů.

U porotce č.1 se předpokládá základní znalost v hudební a taneční oblasti.
Bodovací listina č. 1 pro porotce na soutěži v Tanci se psem ( VZOR )
Vzor bodovací listiny zde bude uveřejněn v nejbližším možném termínu.
U porotce č. 2 se předpokládá znalost výcviku služební kynologie, znalost anatomie psa a specifika jednotlivých plemen.
Bodovací listina č. 2 pro porotce na soutěži v Tanci se psem ( VZOR )
Vzor bodovací listiny zde bude uveřejněn v nejbližším možném termínu.
Listina č. 3 pro porotce na soutěži v Tanci se psem
U porotce č. 3 se předpokládá dokonalá znalost Řádu KTP ČR, zkušenosti na soutěžích v Tanci se psem a znalost anatomie všech plemen psů.
Bodovací listina č. 3 pro porotce na soutěži v Tanci se psem( VZOR )
Vzor bodovací listiny zde bude uveřejněn v nejbližším možném termínu.
Všechna rozhodnutí rozhodčího a poroty jsou nenapadnutelná. Pokud nastanou případy, které nejsou nikde v textu uvedeny, je na rozhodčím, jak věc posoudí.

10. Sankce

Při nedodržení podmínek pro pořádání soutěží mohou být uplatněny výborem KTP ČR tyto sankce:

- upomínka, uveřejnění v Klubovém zpravodaji
- neuznání dalších soutěží a pozastavení delegací rozhodčích
- neuznání výsledků soutěže (při nedodání výsledků nebo dodání velmi nekvalitních výsledkových listin, apod.)

11. Tiskopisy na akcích Tanec se psem

a) Žádost o delegaci rozhodčího
Pořadatel ji zasílá na adresu předsedy KTP ČR nejméně 10 týdnů před uskutečněním akce.
Žádost musí obsahovat:
- kontaktní adresu pořadatele, telefon
- název, místo a datum akce
Výbor KTP ČR deleguje rozhodčího na soutěž a delegaci zašle pořadateli do 6-ti týdnů před pořádáním akce. Pořadatel vhodnou formou informuje delegovaného rozhodčího a dohodne se s ním o nezbytných náležitostech.

b) Přihláška účastníka
Přihlášku zasílá účastník na adresu pořadatele do uzávěrky stanovené pořadatelem. Ten si také sám stanoví, co má přihláška obsahovat.

c) Výsledková listina
Výsledková listina musí obsahovat:
- název akce, místo, jméno a adresu pořadatele
- jméno soutěžícího a jeho psa + plemeno
- body získané od všech v porotě - dohromady
- umístění soutěžícího
Předtištěné výsledkové listiny zasílá výbor KTP ČR každému pořadateli před soutěží spolu se souhlasem k pořádání akce.

d) Soutěžní listina
Soutěžní listinu obdrží každý soutěžící při prezenci na své první soutěži. Tuto listinu pak bude sám předkládat při prezenci na dalších soutěžích. Do této listiny mu budou zapisovány všechny soutěže, jeho výsledky a body. Listinu vypisuje pořadatel a výsledky podepisuje vždy rozhodčí KTP ČR (vyjma soutěží Místních - Klubových a Krajských). Tehdy ji podepisuje řádný člen poroty.

12. Závěrečná ustanovení

Tento Řád Klubu Tance se psem České republiky je platný pro soutěže pořádané v České republice.
Případné úpravy a změny podléhají schválení výborem KTP ČR.
Platnost tohoto Řádu je od 1. 2. 2002. Na tento řád navazuje platný Soutěžní řád KTP ČR.

Anglický kokršpaněl-foto

25. února 2007 v 17:24 | Aja a Paja |  PSI-Fotky

Irský setr-foto

25. února 2007 v 17:13 | Aja a Paja |  PSI-Fotky

Agility-info

25. února 2007 v 16:57 | Aja a Paja |  PSI-Ostatní
Agility
Agility je druh sportu či zábavy se psem, založený především na vzájemném vztahu majitele a jeho psa. Nepodporuje agresivitu, zvyšuje ovladatelnost pejska, jeho schopnost reagovat na povel psovoda i v nezvyklých situacích. Je vhodný pro psa jakékoliv velikosti, pohlaví a plemene. Neklade ani žádné zvláštní požadavky na psovoda, jeho věk či kondici. Na závodech agility tak můžete vidět startovat desetiletého dorostence s jezevčíkem zrovna jako zralého šedesátníka s německým ovčákem. Hledáte-li pro sebe a svého pejska možnost, jak aktivně využít společně strávený čas, zlepšit vaši vzájemnou komunikaci či odstranit nějaké psychické problémy a zlozvyky Vašeho psa, zvýšit jeho sebevědomí a sebedůvěru, pak je právě agility pro vás tou správnou volbou.Agility je druh sportu či zábavy se psem, založený především na vzájemném vztahu majitele a jeho psa. Nepodporuje agresivitu, zvyšuje ovladatelnost pejska, jeho schopnost reagovat na povel psovoda i v nezvyklých situacích. Je vhodný pro psa jakékoliv velikosti, pohlaví a plemene. Neklade ani žádné zvláštní požadavky na psovoda, jeho věk či kondici. Na závodech agility tak můžete vidět startovat desetiletého dorostence s jezevčíkem zrovna jako zralého šedesátníka s německým ovčákem. Hledáte-li pro sebe a svého pejska možnost, jak aktivně využít společně strávený čas, zlepšit vaši vzájemnou komunikaci či odstranit nějaké psychické problémy a zlozvyky Vašeho psa, zvýšit jeho sebevědomí a sebedůvěru, pak je právě agility pro vás tou správnou volbou.

Jezevčík krátkosrstý-info

25. února 2007 v 15:20 | Aja a Paja |  PSI-Info
Jezevčík krátkosrstý
ZEMĚ PŮVODU
Německo
CHARAKTERISTIKA
Lovecký pes na vysokou i drobnou zvěř(fanatický lovec jezevců,králíků, srnců divokých prasat a lišek) vhodný do rodiny.
VÝŠKA
Jezevčíci se děli do 3 skupin podle velikosti. Největší z nich je jezevčík standardní velikosti, který má obvod hrudníku od 35 cm. Tento pes smí vážit maximálně 10 kg, žádoucí je však váha nižší než 9 kg. Trpasličí jezevčík má obvod hrudníku od 30 do 35 cm a nejmenší z nich, králičí jezevčík, se vyznačuje obvodem hrudníku menším než 30 cm.
SRST
Srst je krátká, nejobvyklejší zbarvení je červenohnědé a black and tan vyskytuje se však i tygrované čokoládově hnědé.
PÉČE
Srst krátkosrstého jezevčíka nepotřebuje příliš mnoho péče. Odumřelé a uvolněné chlupy postačí občas odstranit gumovou rukavicí. Drápy krátké a zvukovod čistý. Většina jezevčíků jsou mlsouni, ale pozor: nepřekrmujte je, protože tlustý jezevčík je nemocný jezevčík.
POVAHA
Odvážný, dominantní, svéhlavý, mazaný, ostražitý, vynalézavý, živý, má smysl pro humor, houževnatý a zvědavý. Tento jezevčík doslova visí na svých lidech, dokud se neprosadí jeho lovecký pud. Seznamte jezevčíka již v mládí s nejrůznějšími situacemi, aby se jeho povaha mohla naplno a pozitivně rozvíjet.
VÝCHOVA
Jak už jsme poznamenali, je krátkosrstý jezevčík svéhlavý a dominantní a proto potřebuje důslednou výchovu. Díky správnému přístupu a velké dávce trpělivosti ho toho spoustu naučíte, i když nikdy nebude otrocky poslouchat povely. Jezevčíci se nesmírně trápí, myslí-li si, že jsou nespravedlivě trestáni a jsou velice houževnatí chtějí-li něco s čím nesouhlasíte. Zapsat tohoto psa do kurzu pro štěňata je velmi rozumné.
SPOLEČENSKÁ CHARAKTERISTIKA
Vlastní rodina je u jezevčíka na prvním místě,cizí zpravidla ignoruje. V blízkosti lidí, které nezná, se chová rezervovaně. Pokud si již brzy zvykne na děti a bude s nimi mít pozitivní zkušenosti, nebude pak v jejich blízkosti dělat problémy. Také s ostatními psy vychází krátkosrstý jezevčík zpravidla dobře, i když někteří se mohou chovat odvážně až troufale k větším psům. Tento jezevčík má v sobě obrovskou vášeň pro lov, a proto není vhodným kamarádem pro malá domácí zvířata. Obeznámíte-li jej již v mládí s kočkami, nebude ani tato kombinace působit problémy.
POHYB
Dopřejte tomuto psovi hodně pohybu, aby si mohl vybudovat dobrou kondici. Necháte-li jezevčíka volně běhat, je možné, že se prosadí jeho lovecký pud a on uteče. Zvažte možnost chodit se svým jezevčíkem na lov, zkontaktujte se s chovatelským spolkem. Jezevčíci jsou silní a zdravý psi, kteří se mohou dožít velmi vysokého věku, postarejte se však o to, aby si příliš nezatěžovali páteř chozením do schodů apod.
ZVLAŠTNOSTI
Krátkosrstý jezevčík je nejpůvodnějším plemenem jezevčíka. Dlouhosrstí a drsnosrstí jezevčíci byli vyšlechtěni křížením s jinými plemeny.

Leonberger-info

25. února 2007 v 12:57 | Aja a Paja |  PSI-Info
Popis
Leonberger je slídící, rodinný a společenský pes.
Leonberger byl v závislosti na svém původním zaměření je velký, silný, svalnatý, navíc elegantní pes. Je charakteristický svojí vyváženou postavou a určitými klidem či tichostí, navíc s docela živým temperamentem. Zvláště psi jsou mohutní a silní. Výška v kohoutku je k délce jeho těla v poměru 9:10. Hloubka hrudníku tvoří téměř 50% jeho výšky v kohoutku. Hlavu má spíše hlubší, než širokou, a spíše podlouhlou, než zavalitou. Délka čenich je k délce jeho lebky v poměru 1:1.Kůži má všude dobře přiléhající a bez vrásek. Lebka je při pohledu z profilu a ze předu mírně klenutá. Stop je definovaný mírně, ale zato zřetelně. Nos má vždy černý. Čenich má dosti dlouhý, nikdy není zakončen do bodu, nosné most je stejně široký a velmi mírně klenutý, tzv. Římský nos. Rty má dobře přiléhající a černé, růžky rtů jsou uzavřené. Čelisti jsou silné. Líce jen mírně vyvinuté. Oči jsou světle hnědé nebo tmavě hnědé, středně velké, oválně tvarované, nejsou posazené hluboko, ani nevyčnívají, nejsou posazené ani blízko, ano daleko od sebe. Uši má vysoko posazené, svěšené, středně velké, jsou masité a visí blízko u hlavy. Krk je v mírném klenutí až ke kohoutku, je spíše dlouhý, než zavalitý, a je bez laloku. Kohoutek je zvláště u pasů dobře vyslovený. Záda má pevná, rovná a široká. Bedra jsou široká, silná a dobře svalnatá. Hruď má širokou a hlubokou, dosahuje přinejmenším k loktům, je spíše oválného tvaru. Břicho má jen mírně podkasané. Ocas je velmi dobře vybavený, v klidu visí přímo dolů, v pohybu je jen mírně zakřivený a pokud je to možné, neměl by být nošený nad linií zad. Končetiny jsou velmi silné, a to obzvláště u psů. Přední končetiny jsou rovné, paralelní a ne příliš blízko u sebe. Ramena má dlouhá, svažující se a dobře svalnatá. Lokty jsou blízko u těla. Spěnky má pevné, při pohledu z předu jsou rovné, při pohledu ze strany jsou téměř vertikální. Přední tlapky má rovná a zakulacené s těsnými a dobře klenutými prsty, a černými polštářky. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu jsou paralelní a nestojí příliš blízko u sebe. Hlezna i tlapky nejsou otočené dovnitř, ani ven. Stehna má dosti dlouhá a silně svalnatá. Zadní tlapky jsou rovně postavené a jen mírně podlouhlé, s klenutými prsty a černými polštářky. Chůze je dobře prodloužená, s dobrým pohonem od zadečku, při chůzi nebo klusu se při pohledu zepředu a zezadu končetiny pohybují rovně.
Srst
Leonberger má středně měkkou nebo hrubou srst, dosti dlouhou a dobře přiléhající, nikdy rozdělenou, navzdory husté podsadě je linie celého těla dobře zřetelná. Srst je rovná, nepatrné zvlnění je povolené, na krku a na hrudi je především u psů zformovaná do hřívy. Na předních stranách končetina a na kalhotkách je srst viditelně zpeřená.
Zbarvení je lvově žluté, červené, načervenalo hnědé, také pískové (světle žluté, krémové), a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou. Černé konečky chlupů jsou povolené, černé zbarvení však nesmí být základním zbarvením psa.
Výška
Pes má v kohoutku 72 až 80 cm.
Fena má v kohoutku 65 až 75 cm.
Váha
Leonberger váží v rozmezí 60 až 80 kg.
Průměrná délka života
Leonberger se průměrně dožívá 11 let.
Charakter
Leonberger je jako rodinný pes příjemným partnerem pro současné domovy a životní podmínky. Je významný pro svoji zřetelnou vlídnost a přátelskost k dětem. Není ani plachý, ani agresivní. Je velice citlivý, tvrdé výchovy tedy není vůbec zapotřebí, vychovávejte ho raději harmonicky, i tak rychle přijde na to, co od něho chcete. Jako společník je příjemný a přátelský. Je také poslušný a nebojácný ve všech situacích života.
Zde jsou zvláštní požadavek trvalého a ustáleného temperamentu:
1.)sebejistota a vznešená vyrovnanost,
2.)střední temperament, který zahrnuje hravost,
3.)ochota být poddajný,
4.)dobrá kapacita pro učení a pamatování,
5.)necitlivost ke hluku.
Zvláštní nároky
Potřebuje hodně kvalitní potravy a dostatek pohybu. Vzhledem k hmotnosti se u něj často vyskytuje dysplazie kyčelních kloubů a případní zájemci by si měli brát štěně z chovu, který touto chorobou nebyl zasažen.
Užití
Dobře hlídá i rozlehlé pozemky, výborný společník

Dikobraz srstnatonosý-info

17. února 2007 v 19:20 | Aja a Paja |  HLODAVCI-Info

Dikobraz srstnatonosý


Domovem dikobraze srstnatonosého je jihovýchodní a centrální Asie. Objevíte ho i ve státech Indie, Nepál, Bhútán, Bangladéš, Srí Lanka, Pákistán, Izrael a Saudská Arábie. Je velice přizpůsobivý, obývá oblasti stepí, teplých lesů i horské oblasti Himalájí (až do výšky 2400 m).
Dikobraz je nočním, samotářským živočichem. Přes den se schovává ve své noře, jinak hledá útočiště v jeskyních nebo mezi skalami. Nora, kterou si zvíře hloubí samo, má dlouhý vstupní tunel, několik východů a obrovský vnitřní prostor. Dikobraz se dožívá v průměru 10 let, ale je zaznamenán i jedinec, který se dožil 22 let. Váží 11 - 18 kilo a dorůstá délky 70 - 90 cm (ocas 8 - 10 cm). Březost trvá 60 - 70 dní, samice je schopná mít 2 - 4 mláďata ročně. Ta se rodí s otevřenýma očima a krátkými měkkými ostny. Na těle má několik vrstev trnů - kratší a úzké vespod, na nich delší - taktéž úzké. Barva hnědá až černá s bílými pruhy, délka 15 - 30 cm. Na ocase jsou ostny bílé barvy. Kromě toho má dikobraz několik dutých ostnů, kterými v případě nebezpečí vydává chrastivý zvuk. Končetiny jsou široké s dlouhými drápy, přizpůsobenými k norování.Živí se převážně rostlinou potravou: ovocnými plody, obilím a kořínky. Občas uloví drobnou kost a sám si vyhledává potřebné minerály, např. vápník pro posílení svých ostnů. Lidem může dikobraz škodit tím, že rád vyhledává pole, zahrady a jiné zemědělské oblasti, kde konzumuje úrodu. Pokud se zvíře cítí v nebezpečí, vystrčí své ostny a vydává rachotivý zvuk. Může začít ostny i vystřelovat. V případě, že nebezpečí trvá, natočí se dikobraz zadní částí těla k nepříteli, což mu umožňuje zabodávat své ostny mnohem hlouběji. Ostny zůstávají zabodnuty hluboko v ranách, které jsou bolestivé, zanítí se, a často tak působí vážné komplikace, mnohdy i smrt. Jeho hlavními predátory jsou lidé a velké kočky (tygr, leopard).

Nutrie-info

17. února 2007 v 19:04 | Aja a Paja |  HLODAVCI-Info
Nutrie říční
Vypadá jako velký potkan.Její tělo měří kolem 50 cm, někdy i až 80 cm. Má hustou,jemnou a dlouhou kaštanově hnědou srst s matným leskem. Z tlamy jim vyčnívají oranžově zbarvené hlodací zuby. Žijí v mírném pásuStřední Ameriky, ale jsou chovány i v evropských farmách kožešinových zvířat.Nutrie říční jsou aktivní hlavně za šera. Podstatnou část své aktivity vyvíjí ve vodě. K pohybu v ní jsou také dobře vybaveny - jejich nosdry jsou porunuty dopředu a nahoru a na nohou mají plovací blány. Okolo tlamy mají hmatové vousy, které jim ve vodě usnadňují hledání potravy. Živý se převážně kořeny a bylinami, které si vyhrabávají, nebo se pasou na březích. Při větším počtu jedinců tak dokáží téměř zcela spást pobřežní vegetaci a břehy rozhrabat, čímž významně napomáhají erozi.Pohlavní dospělosti jedinci dosahují kolem čtvrtého měsíce, je to ale závislé na dostatku kvalitní potravy. Mláďata se rodí po celý rok. V jednom vrhu je obvykle 5 až 6 mláďat.

Hrošík liberijský-info

17. února 2007 v 12:27 | Aja a Paja |  OSTATNÍ ZVÍŘATA-INFO
Hrošík liberijský
Svou hmotností 160 - 270 kilogramů je hrošík liberijský pouhým trpaslíkem ve srovnání s hrochem obojživelným, dosahujícím hmotnosti 1,4 - 2 největší samci dokonce přes 3 tuny. Rozdíl ve velikosti je tedy značný, avšak ne jediný.Za prvé - hrošík liberijský je lesní zvíře. O jeho životě v přírodě víme dosud velmi málo, většina našich znalostí o jeho biologii čerpá ze zoologických zahrad, kde se naštěstí dobře rozmnožuje. Jediná etologická studie z přírody pochází z národního parku Taï (Pobřeží slonoviny) z roku 1977. Až do té doby se zoologové s hrošíkem díky jeho skrytému způsobu života téměř nesetkali. Nikdo z vědců nevěděl jistě, zda v tomto území vůbec žije, či jestli se zde dokonce rozmnožuje. Až jednoho dne objevila francouzská zooložka Anh Galat - Luongová, autorka výše zmíněné studie, osamělé mládě staré asi deset dní. Po celý den ho pozorovala z takové blízkosti, že mohla spočítat klíšťata na jeho uších. Mládě věnovalo 80 procent času spánkem v lesním močálu. Z toho pozorovatelka vyvodila, že matka po prvních několik dnů života nechává mládě ve vodě, která pohlcuje jeho pach, aby bylo lépe chráněno před nepřáteli. Dnes je již známo, že hrošík liberijský je lesní zvíře a že svým způsobem života je vázán na vodu, ve které však tráví mnohem méně času než hroch obojživelný.
Hrošík liberijský je též mnohem větší samotář než jeho větší příbuzný. Pohromadě žije pouze matka s mládětem do jednoho roku. I hrošík značí své teritorium tak, že ocasem rozmetává vlastní výkaly, avšak ne ve vodě, pouze na souši, a to především v místech, kde je nízká vegetace.
Stejně jako hroch obojživelný, i hrošík liberijský vylučuje v případě, kdy je jeho kůže vystavena slunečním paprskům, onen zvláštní olejovitý sekret, který má na světle rovněž červený odstín, daný barvou pokožky a podkoží. Před sluncem se hrošík neukrývá do vody, ale do přítmí pralesního podrostu. Hrošík je rovněž zvířetem s převážně noční aktivitou, které se přes den skrývá v bažinách a houštinách a za potravou se vydává až po západu slunce. Stejně jako hroch je i hrošík výhradně býložravý, ale v lesích, které většinou obývá, nachází méně travin, a je tudíž méně vybíravý. Významnou část jeho jídelníčku tvoří větvičky některých keřů a na zem spadlé ovoce. Hrošík liberijský si nezískává potravu pouze pastvou jako jeho mohutnější příbuzný. Pysky nepoužívá jen ke spásání trávy, ale také k sbírání na zem spadlých plodů a okusování mladých výhonků nebo větviček. Při vyhledávání vhodné potravy mu přitom bez pochyby pomáhají hmatové vousy - rostoucí okolo celé tlamy. Ostatní části těla jsou holé.
Na rozdíl od hrocha obojživelného se mláďata hrošíka liberijského rodí v období sucha, tedy v listopadu a v prosinci. Březost trvá průměrně 199 dní, tj. zhruba o 40 dnů méně než u hrocha obojživelného. Rovněž jeho mláďata jsou někdy až desetkrát menší; jejich porodní hmotnost se pohybuje mezi 3,4 a 6,4 kilogramů.
Tvarem těla se oba druhy velmi podobají, i když některé odlišnosti tu jsou: tělo hrošíka je relativně kratší a zavalitější, jeho kůže má výrazně tmavší barvu. Rozdílné je i postavení očí, které napovídá o vztahu zvířete k vodě: hrošík liberijský má oči mnohem méně vystupující, což znamená, že ve vodě tráví méně času než hroch obojživelný.
Určitými morfologickými znaky připomíná hrošík své vyhynulé předky: má vyvinuty spodní špičáky, řezáky mu nedorůstají po celý život, prsty na nohou má jeden od druhého více roztaženy a zakončeny špičatějšími kopýtky.

Vydra říční-info

17. února 2007 v 12:10 | Aja a Paja |  HLODAVCI-Info
Vydra říční
Žije ve více poddruzích v Evropě, Asii, Severní Americe severozápadní Africe.Obývá hustě zarostlé břehy vod, ve kterých si vyhrabává noru s vchodem přímo pod vodou.Vydra bývá až 80 cm dlouhá, ocas má 40-50 cm dlouhý.Lesklou hnědou srst má vespod mnohem světlejší, pod hlavou a hrdlem je bělavě šedohnědá. Živý se rybami, raky, žábami, menšími savci a ptáky. Pro škody v rybníkářství a zvláště pro nádhernou kožešinu byla většinou téměř vyhubena. Dnes je vydra chráněna zákonem.
logo

Kapybara-info

17. února 2007 v 9:33 | Aja a Paja |  HLODAVCI-Info
Kapybara
Kapybara je největší z žijících hlodavců. Měří kolem 1 m a vážívá až 50 kg. Srst má šedohnědou, řídkou hrubou jako štětiny. Kapybary žijí v povodí řek Brazílie a Paraguaye.Spásají různé dužnaté rostliny. Mezi prsty mají plovací blány, které jim umožňují chůzi po bažinách a čilý pohyb ve vodě. Kapybary se potulují v menších skupinách těžko přístupnými bažinami a rákosinami.Nejčastěji se drží po hromadě jeden samec se dvěma až třemi samicemi, z nichž každá vodí dvě či tři mláďata. V zajetí si snadno zvyknou a jsou ke svému chovateli přítulné.

Plši-info

16. února 2007 v 22:01 | Aja a Paja |  HLODAVCI-Info
Plši
Plch velký
Tento největší z plchů obývá staré parky, ovocné osady a světlejší listnaté lesy ve střední a jižní Evropě, kolem Kavkazu, v západním Turkestánu a v Persii. Živí se plody, výhonky stromů a oříšky. Den přespává v dutinách stromů, ale ke dlouhému zimnímu spánku vyhledává úkryt pod zemí nebo ve zdivu, aby nepromrzl.
Plšík lískový
Nejúhlednější z plchů je plšík lískový. Tento noční skřítek s velkýma jiskrnýma očkama měří kolem 8 cm. Jemný, hustý kožíšek má žemlově žlutý. Žije ve střední a jižní Evropě, ve středním Rusku a v Malé Asii. Vyskytují se i v Anglii a v jižním Švédsku. V nížinách i v horských lesích požírá lesní plody a pupeny stromů. Oblíbenou potravou jsou mu lískové oříšky. Den přespává v pěkném hnízdečku, které si staví ve větvích nebo na zemi. K zimnímu spánku se ukládá pod listí, pod kořeny nebo pod hranice dříví. Ze suchých travin a listí si postaví kulovití hnízdečko, stočí se v něm do klubíčka a ucpe vchod. Tato poloha a obal mu pomáhá udržet přiměřenou teplotu a vlhkost po dobu několikaměsíčního spánku.
Plch lesní
Žije v horských lesích jihovýchodní Evropy. Vyskytuje se také v Alpách, v Karpatech, v jihovýchodním Bavorsku a v jižním Slezsku. Je znám i z Balkánu a z Přední i Střední Asie. Od nosu přes oko až k uchu má typický černý kruh. Měří celý 8-10 cm, huňatý ocásek navíc 8-9 cm.

Ši-tzu-info

16. února 2007 v 18:26 | Aja a Paja |  PSI-Info

Ši-tzu

Původ: Shodný s lhasa apso. K jeho oddělení dochází až ve třicátých letech našeho století. Zkrácená čenichová partie i kratší končetiny oproti ostatním tibetským plemenům jsou přikládány přikřížení pekinézů.
Popis: Malý, ale statný, bohatě osrstěný pes. Hlava široká a kulatá, s krátkým, širokým a kvadratickým čenichem, se srstí přepadávající přes oči, bohatým vousem a knírem. Srst na nosním hřbetě má mít tvar chryzantémy. Oči velké, tmavé, kulaté, uložené daleko od sebe. Uši velké, dlouhé, zavěšené, osrstěné tak bohatě, že opticky splývají se srstí na krku. Krk klenutý natolik, aby bylo dosaženo vznosného nesení hlavy. Končetiny krátké, rovné, svalnaté, se silnými kostmi. Tělo obdélníkového formátu, s širokým a hlubokým hrudníkem a rovným hřbetem. Ocas vysoko nasazený, vesele nesený přes hřbet, bohatě osrstěný. Srst dlouhá, hustá, nezkadeřená. Zbarvení: jakékoliv. Žádoucí je u vícebarevných psů bílá lysina na hlavě a bílá špička ocasu.
Charakteristika: Živý a pozorný pes s poněkud nezávislou, pro tibetská plemena typickou povahou. K cizím nedůvěřivý, v rodině velmi milý, něžný a hravý.
Zvláštní nároky: Udržet srst v dobrém stavu dá dost práce a je třeba se jí denně věnovat.
Užití: Společenský pes, který dobře hlídá.
Výskyt: Nejběžnější z trojlístku malých tibetských plemen, ročně je u nás odchováno několik set štěňat.
Možná záměna: S lhasa apso, který je o něco vyšší a má delší nos. S pekinézem, který má zase čenichovou partii výrazně kratší a nemá čupřinu na hlavě.
Hmotnost: pes 4,5-7,3 kg fena 4,5-7,3 kg
Výška: pes 26,7 cm fena 26,7 cm

Křeček-potrava

16. února 2007 v 18:11 | Aja a Paja |  HLODAVCI-Strava
Křeček-potrava
Křeček ve volné přírodě konzumuje vše možné, od různých semen, bylin až po červíky a larvy které objeví na svých výpravách za potravou. Proto mu také v zajetí musíme poskytnout kvalitní potravu podobnou té, jakou nalezne v přírodě. Kupovaná krmení ve zverimexech nejsou příliš vhodná, jednak křeček odmítá papat některé složky a jednak je tato potrava příliš jednostranná. Ve svém domě určitě najdete vhodné krmení, výběr je opravdu veliký. Jakákoliv semena a zrna s menším množstvím tuku - obilniny, kukuřice, hrášek apod., krmení pro andulky, granulovaná tráva, tvrdé pečivo, piškoty, ovesné a kukuřičné vločky, syrové nudle, rozdrobené suchary, rozinky, zelenina - mrkev, okurka, cuketa, bílé zelí, kedluben, dýně, sladká paprika, ovoce - jablko, hruška, jahody, banán, hroznové víno, pampeliška, jitrocel, pšeničné klíčky, mouční červi, cvrčci, kočičí nebo psí granule, tvrdý sýr, vajíčko. Vše podávejte nekořeněné, zelené krmení nesmí být mokré a také ho nesbírejte u silnic. Některé složky krmiva vedou k nadměrné spotřebě a k ztučnění, takže je musíš dávat opatrně. Mezi takové patří především všechny druhy ořechů, slunečnicová semena a rozinky. 4-5 slunečnicových semen nebo 1 burský oříšek denně je pro křečka horní hranice.
S dávkami jídla je to už horší - u každého křečka je to různé, ale jedna věc je jistá - je potřeba na ní dávat pozor, křečci totiž mají ve zvyku (už od přírody) potravu shromažďovat a schovávat, k čemuž mu slouží jeho kapsičky, které si opravdu dokáže nacpat. To v praxi znamená, že když křečkovi nasypete třeba zrníčka a on je hned do sebe naláduje, tak to většinou není to že má tak hrozný hlad, ale jen to že křeček je hrozný hamoun a svoje jídlo si jde někam schovat, třeba do domečku. Tímto vzniká taková zásobárna, kterou je občas nutné zkontrolovat a odstranit zahnívající krmení.

Křečci-druhy

16. února 2007 v 18:07 | Aja a Paja |  HLODAVCI-Info
  • Rod Mesocricetus
    • Křeček syrský nebo též Křeček zlatý
    • Křeček Brandtův
    • Křeček Raddeův
    • Křeček Newtonův
  • Rod Phodopus
    • Křečík džungarský
    • Křečík Roborovského
    • Křečík Campbellův
  • Rod Cricetus
    • Křečk polní
  • Rod Cricetulus
    • Křečík menší
    • Křečík tibetský
    • Křečík krátkoocasý
    • Křečík šedý

Mops-info

15. února 2007 v 18:34 | Aja a Paja |  PSI-Info

Mops

Původ: Nejasný. Nejpravděpodobnější se zdá, že pochází z Číny a je spřízněn s pekinézem, vyloučen však není ani molossoidní (dogovitý) původ tohoto plemene. V 17. - 18. století byl nejoblíbenějším psem vysoké společnosti, panoval dokonce "kult mopse". V 19. století téměř vyhynul, zájem o něj výrazně vzrůstá až v posledních desetiletích.
Popis: Malý, ale velmi masivní kvadratický pes s výrazně zkrácenou čenichovou partií. Hlava i lebka kulatá, jablkovitého tvaru, s krátkým, tupým čenichem a jasně vyznačenými vráskami. Malý předkus. Oči tmavé, velké, kulaté a lesklé. Uši malé, tenké, sametově měkké, buď ohnuté do strany (ve tvaru růžového lístku), nebo klopené (knoflíkové), jimž se dává přednost. Krk silný, lehce klenutý, s lalokem, dostatečně dlouhý, aby umožňoval hrdé nesení hlavy. Končetiny velmi silné, rovné, dobře osvalené. Tělo krátké a kompaktní, se širokou hrudí a rovnou zádí. Ocas vysoko nasazený, zatočený co nejtěsněji přes hřbet. Srst jemná, hladká, měkká a lesklá. Zbarvení: béžové s černou maskou a úhořím pruhem nebo čistě černé.
Charakteristika: Nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti či dokonce agresivity. Hravý, čilý a veselý. Vyžaduje intenzivní, pokud možno i fyzický kontakt s majitelem, jemuž je bezmezně oddán.
Zvláštní nároky: Velmi nenáročný pes, jemuž stačí kratší procházky. Nejlépe se cítí ve společnosti více mopsů. Špatně snáší vysoké teploty. Musí být chován v bytě.
Užití: Odjakživa výhradně společenský pes, vhodný pro všechny kategorie s vyjímkou sportovců.
Výskyt: Ani vysloveně vzácný, ani běžný. U nás se v poslední době šíří a jeho chov má evropskou úroveň.
Hmotnost: 6,3-8 kg
Výška: 25-28 cm

čivava-info

15. února 2007 v 18:30 | Aja a Paja |  PSI-Info

Čivava dlouhosrstá

Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před naším letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvacátého založen první chovatelský klub a sepsán standard.
Popis: Nejmenší pes na světě. Hlava s lebkou typického jablkovitého tvaru, se širokým a klenutým čelem, čenich krátký, rovný, zužující se. Oči velké, plné, ale nevystupující, nejlépe tmavé. Uši velké, široce nasazené, zužující se a na konci mírně zaoblené. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý. Tělo velmi kompaktní, mírně obdélníkového formátu, s rovným hřbetem a hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a vtaženým břichem. Končetiny suché, relativně silné, svalnaté. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, směrem ke špičce se zužující, nesený vesele a vysoko, nikdy mezi nohama. Srst má dlouhou, jemnou, hedvábnou, splývající, s praporcem na ocase. V obličeji, na hlavě a na koncích končetin krátká.
Charakteristika: Zvídavý a pozorný pejsek, sice malý, ale robustní a pohyblivý. Překvapivě sebevědomý a nebojácný, nezalekne se ani psů mnohonásobně větších. Nepostrádá lovecké instinkty.
Zvláštní nároky: Nepatrné rozměry čivavy vyžadují zvýšenou ohleduplnost. Nehodí se proto jako společník k malým dětem a nelze na ní vyžadovat výkony, které jsou nad její síly: chůzi do příkrých schodů, mnohahodinové pěší túry apod. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes, ideální pro starší lidi.
Výskyt: Poměrně rozšířené společenské plemeno.
Možná záměna: Hladkosrstá varieta s pražským krysaříkem, který se liší typickou barvou i větší subtilností a hruškovitým tvarem hlavy.
Hmotnost: pes 1-2 kg fena: 1-2 kg
Výška: pes 15-23 cm fena 15-23 cm