Březen 2007

Jakého máš psa?

22. března 2007 v 14:57 | Aja a Paja |  Ankety


Klíšťata-info

18. března 2007 v 10:54 | Aja a Paja |  PSI-péče
Co s klíštětem-info
Kápneme dezinfekci-uvolní se sevření
Přečkáme 10 minut je uchopíme co nejblíže ke kůži (nejlépe kleštěmi) a vykruťte tak, abyste dostali ven i malinkou hlavičku. Když ji necháte v kůži, může dojít k infekci.
Můžeme ji také udusit tím, že ji natřeme lakem na nehty, po několika minutách odpadne.
Jakmile klíště odstraníte, potřete dezinfekcí nebo octovou vodou.
Trochu faktu o nebezpečnosti klíšťat
Dnes je známo, že klíšťata přenášejí infekční onemocnění na psy a kočky i v pásmech mírného klimatu a představují reálné nebezpečí pro každého z nás. Pro dostatečnou ochranu před tímto populárním parazitem je nutno znát jeho biologii, ekologii i škodlivost.
Mezi nejčastější čeleď přenášející onemocnění zvířat a lidí patří Ixodidae. Zahrnuje 650 druhů ve 13 rodech. Reprodukční schopnosti jsou vysoké. Jedna samička produkuje 2500 až 4000 vajíček. Každá vývojová fáze může mít až jeden rok klidové stadium před obdobím sání. Jsou schopné přežívat v chladných nebo suchých obdobích roku a dokonce patří mezi nejodolnější organismy k působení RTG záření. S tím souvisí sezónnost jejich výskytu. Životní cyklus klíštěte zahrnuje tři stadia. Larvu, nymfu a dospělce. Všechny jsou schopné přenášet rozličné patogeny. Cestu přenesu představuje sání krve. V první fázi vylučuje klíště ve slinách řadu sekretů (protisrážlivé látky a látky sloužící k omezení hostitelovy reakce na přítomnost parazita). Ty mohou vyvolat zánětlivé změny v podobě rudých bolestivých zduření (granulom), případně i otravu a obrny. Ve druhé fázi, které nastupuje za 24-48 hodin, dochází k masivnímu sání krve, během něhož může dojít k přestupu původce do krevního řečiště hostitele. Nejvýznamnější druhy ve vztahu k napadení psů a koček jsou Rhipicephalus sanquineus pro suché a teplé oblasti a Dermacentor reticulatus pro chladnější a mírná pásma, které přenášejí krevní parazitozy psů (babeziozu a hepatozoonozu). Ixodes ricinus a ixodes scapularis přenášejí lymskou borreliózu. Z 650 viróz potom encephalitidu a hemorhagickou horečku, z jiných původů i Erlichie a Ricketsie. Z uvedeného je zřejmé, že vzhledem k mimořádné schopnosti klíšťat adaptovat se na rozličné podmínky a napadat širokou škálu hostitelů včetně psa i jeho majitele musíme věnovat tlumení klíšťat maximální pozornost. Mezi obecná opatření kultivace krajiny a chemické ošetření prostředí. Ovšem pořád nejjednodušším opatřením zůstává přímá ochrana hostitele. Požadavky na preparát jsou netoxicita k hostiteli, dlouhodobé působení, rychlý nástup účinků, rovnoměrné rozložení po hostiteli, odolnost proti vodě a šamponování. V současné době splňují tyto podmínky preparáty distribuované pod obchodními názvy Frontline, Expot nebo Tiguvon. Vhodnost a způsob použití určí veterinární lékař.

Očkování-info

17. března 2007 v 19:54 | Aja a Paja |  PSI-péče
Očkování-info
O prospěšnosti preventivní vakcinace dnes snad již nikdo nepochybuje. Podle současných poznatků lze štěňata očkovat od šesti-osmi týdnů věku bez ohledu na plemeno a pohlaví. Doporučuje se předchozí opakované odčervení a předpokladem je dobrý zdravotní stav, tedy štěně musí být nejprve vyšetřeno lékařem. Nebudeme se zabývat schematy, ale obecnými principy. V první vakcíně by měla být vždy obsažena parvoviróza, případně koronaviróza, psinka nebo hepatitida. Obecně se nedoporučuje zatěžovat imunitní systém u tak malého štěněte více než dvojvalentními nebo trojvalentními vakcínami. Přeočkování se provádí za 14 dní zpravidla do stáří 10 týdnů. Zde ovšem problém nekončí, protože takto získané protilátky se vytrácí ve stáří 12 týdnů. Proto je nutné znovu přeočkovat. Zde už většinou polyvalentní vakcínou obsahující různé kombinace. Pokud vakcína obsahuje leptospirózu, je nutno ji po prvním podání do 14 dnů přeočkovat. Očkujeme-li štěně starší tří měsíců poprvé, je nutno po 14 dnech přeočkovat. Pak následuje jednou ročně pravidelná vakcinace polyvalentní vakcínou až do konce života. Polyvalentní vakcíny obsahují obvykle očkovací látky proti parvoviróza, psince, hepatitidě, leptospiróze a vzteklině. Některé pak ještě infekční kašel případně boreliózu. Vakcinace proti infekčnímu kašli je doporučitelná zejména ve městech, u náchylných jedinců k dýchacích onemocnění a ve větších koncentracích zvířat. Vakcinace proti borelióze připadá v úvahu od stáří tří měsíců a její význam je stále aktuálnější. Je nutné respektovat pokyny lékaře, které vyplývají z toho, jaké používá imunitní schéma a jakého preferuje výrobce. Liší se pojetí, použité sérotypy, koncentrace a charakter vakcín.

Odčervení-info

17. března 2007 v 18:08 | Aja a Paja |  PSI-péče
Odčervení-info
Rozumíme tím souhrn preventivních nebo léčebných opatření proti přítomnosti vnitřních cizopasníků. Začíná odčervením gravidní feny a raným odčervením štěňat u chovatele. Štěňata lze odčervovat od stáří tří týdnů opakovaně po 14 dnech až do odstavu. Štěně bychom tedy měli získat již odčervené.
Preventivně by se odčervení mělo opakovat před každou vakcinací nebo každé tři-čtyři měsíce v ozdějším životě. Samozřejmě záleží, jakým je pes vystaven podmínkám. Je ovšem mylná představa, že pes chovaný v městském bytě se nemůže nakazit. Preparátů je v současné době dost a v nejrůznějších formách. Pro nejmladší kategorie jsou doporučitelné roztoky nebo pasty pro snadné dávkování a podávání. Pro dospělé jedince se obvykle používají tablety. Injekční podání připadá většinou na léčebné postupy nebo při nesnášenlivosti preparátu. V současné době se používají nově i preparáty tzv. perkutánní. Jsou schopny ve formě roztoku aplikovaného na kůži do několika desítek minut proniknout nepoškozenou kůží do organismu a působit po různě dlouhou dobu jak proti vnitřním, tak vnějším parazitům. Nevýhodou je zatím relativně vyšší cena. Výhodou je účinná prevence trvající 30 dnů.
Účinné látky obsažené v preparátech se doporučuje střídat pro historicky velkou schopnost parazitů přizpůsobit se a vytvořit si časem odolnost na opakovaně používanou látku. Obavy z paušálního preventivního odčervení jsou většinou liché, protože současné preparáty se vyznačují nízkou toxicitou a vysokou snášenlivostí. Toto pravidelné preventivní opatření je pro zdraví našeho psa tak významné, že by se mělo stát samozřejmostí.

Pečujeme o srst-info

17. března 2007 v 14:02 | Aja a Paja |  PSI-péče
Pečujeme o srst-info
Některá srst, převážně ta dlouhá, potřebuje intenzivní péči. Pro česání a kartáčování si budete muset vyhradit hodinu i více. Naučte svého psa při tomto rituálu ležet nebo sedět na stole s drsným povrchem. Usnadní vám to práci a předejte bolestem v zádech. Psy s dlouhou srstí kartáčujte minimálně jednou za týden, ale ani pro krátkosrsté psy to není žádný luxus. Během česání si můžete všimnou věcí, které byste jinak ani nezpozorovali, například malé ranky, příznaků nemocí nebo různých cizopasníků. Při koupání psa používejte dobrou značku šamponu pro psy, aby se nenarušila tuková vrstva pokožky. Mokrého psa nenechávejte nikdy v místnosti, kde je zima nebo průvan, ani ho nepouštějte ven. Počkejte, až pes zcela uschne, než s ním půjdete ven.
U některých plemen je nutné pravidelně stříhat srst. Někdy je to poměrně jednoduché a budete se to tedy moci naučit od chovatele, ale většinou je to práce poněkud složitější a budete ji muset přenechat odborníkům v salonu pro psy. Ti budou vědět, jak mají ostříhat srst většině psích plemen, ale máte-li nějakou méně známou rasu, vezměte si s sebou raději stříhací schéma, nebo se pokuste najít specializovaný salon. Návštěva takového salonu určitě není žádným přepychem,m tím méně, chystáte-li se se svým psem na výstavy. O stříhací schéma můžete ve většině případů požádat u chovatelského spolku nebo u chovatele vašeho psa.

Koupání a šampony-info

17. března 2007 v 13:30 | Aja a Paja |  PSI-péče
Koupání a šampony-info
Mám na mysli koupání v detergenčních prostředcích, tedy v šamponech a přípravcích jim podobný. Koupání v přírodních vodních plochách chápeme jen jako namáčení a pro tyto situace je pes vybaven. Jaké jsou důvody, které nás ke koupání vedou? Je-li to snaha o odstranění nadměrného zápachu z produkce mazu, pak je většinou marná a naopak provokuje kůži k ještě větší produkci na ochranu právě odmaštěné pokožky. Je-li to snaha zlepšit vzhled srsti a udržet výstavní kondici, pak při použití vhodných prostředků efektu dosáhneme. Pokud chceme koupáním zbavit psa blech nebo jiných cizopasníků, musíme rovněž použít speciální prostředky, protože v ostatních šamponech se blechám daří docela dobře. Z toho všeho plyne, že je podstatné věnovat výběru šamponu zásadní pozornost. Může se totiž stát a stále se často stává, že v různých obchodech zakoupené prostředky mohou nám i psovi i při dobrém úmyslu značně zkomplikovat život. Netvrdím, že vždy je kvalita drahá, ale sami víme z vlasové kosmetiky, kolik za kvalitní prostředek zaplatíme. Stejná a ještě náročnější je situace v kosmetice psí, kdy potřebujeme v jednom přípravku skloubit účinků. Opět je nejlepší volbou k nákupu příslušné veterinární zařízení. Má totiž odborníka schopného poradit a řešit konkrétní situaci a ještě disponuje patřičným sortimentem. Je to vlastně taková návštěva vlasového studia. Rozhodně bych nespoléhal na zaručené rady chovatelů a známých. Doba se totiž rychle mění a s ní se mění i poznatky a především sortiment. Existují běžně veterinární šampony na různé druhy srsti i plemene v podobě léčebné, dezinfekční, rostlinné, výživné apod.
z knihy Pes v bytě

Pečujeme o drápy-info

17. března 2007 v 11:48 | Aja a Paja |  PSI-péče
Pečujeme o drápy-info
Drápy psa se za normálních okolností při klidném postoji téměř nedotýkají země. Pokud nemají odpovídající délku, uhýbají se do strany a stáčejí směrem k prstnímu polštáři. Bohužel s nimi dorůstá s přerostlým drápem škára a s ní i cévy a nervy, které zajišťují jeho výživu a citlivost. Je potom pravděpodobné, že při krácení takového drápu na obvyklou délku může nastat krvácení a pro zvíře je to nepříjemné. Přirozené obrušování drápů závisí na míře pohybu psa venku. V bytě si není obvykle pes schopen drápy dostatečně obrousit. Preventivní krácení drápů proto provádíme pravidelně, aby nedošlo k extrémnímu přerůstání. Pokud se tak stane, pak se řada takových případů musí řešit třeba i chirurgicky. Jak a o kolik drápy krátit, nejlépe vysvětlí instruktáž odborníka, protože na různé kategorie plemen se používají různé typy kleští. Na velkého psa se bez profesionálního nástroje neobejdeme. U světlé rohoviny je výhoda v její průhlednosti, která nám naznačí, kde končí lůžko, a tím umožní vymezit délku krácení. Tmavé drápy krátíme orientačně tak, aby dosahovaly k podložce. Kamenem úrazu jsou páté prsty, které se o malých plemen téměř neobrušují a musí se krátit pravidelně na podobnou délku jako u ostatních prstů. Řada psů snáší tento úkon velmi nerada a u některých je to v domácím prostředí skoro nemožné. V takových případech nezbývá než vyhledat odborníka. Pokud zastřihneme dráp a způsobíme krvácení, přiložíme tlakový obvaz s látkou stavějící krvácení. Doma mohou být dostupné traumacel, spofax, systogen, fibrinová pěna gelaspon nebo plastický obvaz, které bývají i součástí autolékárniček. Z veterinárních specialit je nejvhodnější lotagen koncentrát nebo lyocol veterinářská houba. Céva drápu je špatně dostupná a ukrytá v rohovině, proto musíme mít trpělivost s častou prodlouženou krvácivostí.

Pečujeme o uši-info

17. března 2007 v 11:17 | Aja a Paja |  PSI-péče
Pečujeme o uši-info
Péče o uši zahrnuje pravidelnou údržbu zvukovodu a u náchylných plemen (pudl, malá dlouhosrstá plemena) i vytrhávání chlupů z vnitřní strany boltce a zevního zvukovodu. Vytrhávání chlupů je nejlepší dělat ručně nebo peanem, netrháme velké množství chlupů najednou, abychom nepodráždili kůži, a nezasahujeme také samy do zvukovodu, kde probíhá onemocnění. Chlupy se doporučuje trhat pravidelně asi jednou za dva-tři týdny v rozumném množství.
Zvukovod také čistíme pravidelně a frekvence se pohybuje okolo jednoho měsíce. Nelze přesně stanovit u každého jedince doporučitelnou frekvenci. Závisí to na plemeni, prodělaných onemocněních, náchylností k problémům, zarůstání zvukovodu atd. Začínáme s tím již od štěněte ve stáří čtyři-pět měsíců, abychom psa navykli na tuto proceduru.
Zvukovod nečistíme na sucho. Nejlepší jsou vatově ušní tampony namočené v komerčním preparátu k tomu určeném. Jejich celá řada a doporučuji tyto přípravky zakoupit u veterinárního lékaře, který vám nejlépe poradí a posoudí individuální potřebu přípravku. Některé preparáty totiž mohou častějším použitím citlivější zvukovod podráždit. Pokud není přípravek na bázi oleje, stačí zvukovod vypláchnout, jemně zvenku promasírovat a chomáčkem vaty zvenku vysušit. Pes zbylý roztok vyklepe. Olejové preparáty je správné po použití jemně do sucha vysušit. Pro lepší přístupnost je třeba při skloněné hlavě psa mírně za ucho zvukovod natáhnout a zpřístupnit pro manipulaci. Nikdy svévolně nepoužíváme kapky ani lidské, které obsahují antibiotika, bez zjištění příčiny onemocnění. Hrozí nebezpečí větších potíží a tvorby rezistence na potřebná léčiva.

Diplomy

16. března 2007 v 20:56 | Aja a Paja |  Od Vás
Od Ketrinky:
Od Anett.ky:

Pes nebo fena-info

16. března 2007 v 19:39 | Aja a Paja |  PSI-Ostatní
Pes nebo fena-info
Psi i feny mají své klady i zápory. Psi jsou zpravidla povahově vyrovnanější než feny. To má na svědomí kolísání hormonů, které se vyskytuje u fen v době říje, ale i před ní a po ní. Feny barví průměrně dvakrát ročně. V této době jsou přístupné pro psy a budou vám nechávat skvrny na koberci. Můžete tomu předejít speciálními "barvícími kalhotkami", ale váš zvěrolékař vám může dát pro fenu injekci, po které nebude barvit. Další možností je odstranění dělohy, čímž se povaha vaší feny stane vyrovnanější.
Psi jsou obvykle trochu nezávislejší a tvrdší. To se projevuje především u dominantnějších plemen, jako jsou rotvajleři. U plemen, která jsou mírnější povahy, je rozdíl mezi psy a fenami trochu menší, ale existují nesčetné výjimky z tohoto pravidla. Volba mezi fenkou a psem je čistě osobní. Máte-li zájem o trochu dominantnější rasu, ale nemáte zkušenosti s výchovou psů, pak je fenka často lepší volbou. Nejlepším řešením je zeptat se na radu chovatele vrhu. Denně se štěňaty zabývá a zná je jako nikdo jiný. Dobrý chovatel je schopen po rozhovoru s vámi vybrat štěně, které nejlépe vyhovuje vašemu přání a možnostem.
V určitých liniích (rodinách) jedné a té samé rasy se mohou povahy v různých bodech lišit. Navíc je samozřejmě každý pes jedinečný, dokonce i z jednoho vrhu.

Kontakt se psy, ostatními domácími zvířaty a dětmi-info

16. března 2007 v 19:36 | Aja a Paja |  PSI-Ostatní
Kontakt se psy, ostatními domácími zvířaty a dětmi-info
Bude-li pes dobře vycházet s ostatními psy, domácími zvířaty nebo dětmi, záleží s části na povaze psa (plemene) a zčásti na vštěpovacím a zespolečenšťovacím období. Je-li smečkový pes, který by měl být svou povahou nadmíru společenský, špatně vychován, může se narušit jeho chování vzhledem k ostatním psům, domácím zvířatům a dětem. Jakkoli trpěliví a milí mohou být určití psi k dětem, pro každého psa platí, že nesmí být nikdy ponechán s dětmi bez dozoru. Vedle toho je ovšem důležité, aby děti věděly, že musí nechat psa na pokoji, když leží ve svém košíku a když jí. Je samozřejmé, že pes musí být respektován, a proto nikdy nedovolte, aby děti psa zlobily. Naučte své děti nechodit se psem, ale volat si jej k sobě-utvrzuje to pevný řád.

Starší pes nebo štěně-info

16. března 2007 v 19:33 | Aja a Paja |  PSI-Ostatní
Starší pes nebo štěně-info
Velká většina lidí dá přednost štěněti před starším psem. Není na tom nic divného vzhledem k tomu, že povaha štěněte je ještě poměrně dobře ovladatelná. Navíc si lidé cení též toho, že mohou svého psa vidět vyrůstat odmalička. To však nevylučuje, že někdy i starší pes může být dobrou volbou. Starší pes je zpravidla již povahově zformovaný a odrostlý. V mnoha případech již má za sebou jednoduchou základní výchovu a je způsobný.Své pubertální kousky má jíž za sebou a obvykle se rychle přizpůsobuje novým podmínkám. Pouto, které se vytvoří mezi vámi a vaším starším psem, může být stejně silné jako se štěnětem. Mnoho chovatelských spolků má zvláštní oddělení, které se zabývá dospělými a polodospělými psy, kteří musí být z nějakého důvodu přemístěny. Jde například o psy, jejichž majitelé se chystají emigrovat. Rovněž rozvod vede někdy k přemístění psa. Toto oddělení vás čestně informuje o minulosti psa. Nevěnujte tedy hned všechny své sympatie štěněti, ale spojte se nejdříve, nepředpojatě s chovatelským spolkem zabývajícím se plemenem, které si získalo vaši sympatii.

Hovawart-info

15. března 2007 v 15:51 | Aja a Paja |  PSI-Info

Hovawart


CHARAKTERISTIKA
Hlídací (nádvorní) pes, vhodný do rodiny.
VÝŠKA
Psi mají v kohoutku 63 až 70 cm, feny 58 až 65 cm.
SRST
Srst je dlouhá, uzavřená a vlnitá. Srst může být čistě černá, černá s odznaky a plavá.
PÉČE
Srst tohoto psa nevyžaduje příliš péče. Občasné česání a kartáčování (hlavně na místech, kde by se mohly tvořit chuchvalce), postačí.
POVAHA
Dobromyslný, vyrovnaný, tvrdý sám k sobě, poměrně klidný, inteligentní, někdy svéhlavý, je věrný své rodině, ale přece jen má sklon zvláště lnout k jedné osobě. Přítulný, ostražitý a ochranitelský, pozorný, dobrý hlídač. Hovavart má velice dobrý čich a je až do stáří hravý.
VÝCHOVA
Hovavart se velmi rychle naučí to, co od něj očekáváte. Důslednou, láskyplnou a vyrovnanou výchovou toho dosáhnete nejvíce. Hovavarti jsou velice vhodní jako stopovací, lavinoví, hlídací a obranářští psi.
CHARAKTERISTIKA
Kontakt s domácími zvířaty je dobrý bez ohledu na to, jedná-li se o kočky nebo malý dobytek. Podmínkou však je, aby se pes s těmito zvířaty obeznámil již v mladém věku. S dětmi mají tito psi většinou trpělivost, k cizím lidem se chovají rezervovaně. Hovavart brání s vervou dům i pozemek, ale řekne-li jeho pán, že návštěva je vítána, ihned to akceptuje.

Wetterhoun-foto

14. března 2007 v 20:07 | Aja a Paja |  PSI-Fotky

Wetterhoun-info

14. března 2007 v 19:59 | Aja a Paja |  PSI-Info

Wetterhoun-info

Původ: Pochází z Fríska, to znamená ze severního Holandska, a zmínky v literatuře o něm najdeme již od 16. století. I když patří do skupiny vodních psů, stejnou měrou jako rybáři byl využíván také lovci i coby pes hlídací. V našem století plemeno takřka zaniklo, o jeho záchranu se zasloužila hrstka holandských nadšenců. Roku 1946 byl uznán FCI.
Popis: Větší než střední podsaditý pes kvadratické tělesné stavby. Hlava silná, suchá, úměrná tělu, s čenichem rovnajícím se svou délkou mozkovně. Lebka působí, jako by byla širší než delší. Čenich se zužuje do tupého nosu. Oči středně velké, oválné, mírně šikmé, spíše vystupující. Uši středně dlouhé, nízko nasazené, ploše přiléhající k hlavě, porostlé vlnitou srstí. Krk krátký, silný, hlava je nesena velmi nízko. Tělo čtvercové, se širokým hrudníkem, který však nedosahuje hlouběji než k loktům. Hřbet krátký a rovný, záď mírně spáditá. Ocas dlouhý, nesený zatočený přes záď. Končetiny silné, dobře zaúhlené. Srst mastná a hrubá, na celém těle s výjimkou hlavy a končetin pokrytá hustými kudrnami. Zbarvení: černé, hnědé i strakaté, s žíháním nebo bez něho.
Charakteristika: Poněkud nerudně působící plemeno, což je způsobeno jak širokou, tmavě zbarvenou hlavou, tak značnou nedůvěřivostí vůči cizím. V domácím prostředí je sice wetterhoun poněkud umíněný, ale klidný, spolehlivý a bezmezně oddaný.
Zvláštní nároky: Typický venkovský pes, kterému prospívá ubytování venku a vhodná pracovní činnost. Jeho výcvik vyžaduje čas.
Užití: Kdysi specialista na lov vyder a pomocník rybářů, tehdy i dnes vynikající a neúplatný hlídač.
Výskyt: Velmi vzácný, vyskytující se prakticky pouze v Holandsku.
Možná záměna: S jiným holandským plemenem zvaným stabyhoun, který však je menší a jeho srst netvoří kudrliny.
Váha: pes 25-35 kg fena 25-35 kg
Výška: pes 59 cm fena 55 cm

Pískomilové-foto

13. března 2007 v 20:05 | Aja a Paja |  HLODAVCI-foto

Bobtail-foto

13. března 2007 v 20:02 | Aja a Paja |  PSI-Fotky
)

Morče-foto

12. března 2007 v 18:34 | Aja a Paja |  HLODAVCI-foto

Bobtail-info

11. března 2007 v 15:35 | Aja a Paja |  PSI-Info

Bobtail


Bobtail je mohutný, zavalitý pejsek, velice přátelský a vděčný společník dětí i dospělých.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bobtail
PŮVOD:
Vyšlechtěn ve Velké Británii v 19. století. Standard získal v roce 1888 a od těch dob se prakticky nezměnil. Vznikl pravděpodobně zkřížením briarda s ruským ovčáckým velkým psem, příbuzným maďarského ovčáckého psa. Využívali se jako pracovní psi na zahánění skotu. Bobtailové jsou velmi populární v Evropě, USA, Austrálii.
POPIS:
Bobtail je mohutný, zavalitý pes, čtvercového tvaru. Výška v kohoutku u psů je od 61 cm výše, u feny od 56 cm. Ale ve standardu se neodlišují. Hlava je velká, lebka čtvercová, s jasným zřetelným přechodem od čela k čumáku, čenich nosu má velký, černý. Oči tmavé nebo mramorované. Srst hustá, dlouhá, volná, bez smotaných pramenů, na pohmat jemná. Vnější znaky se při pomocném zastřihávání nemusí měnit. Zbarvení: libovolný odstín šedé "grizzly" nebo modré. Tělo a zadní nohy jsou jednobarevné, mohou mít bílé ponožky. Hlava, krk, přední nohy a spodní strana břicha jsou bílé s kresbou či bez. Ocas zůstává nebo se kupíruje. Nedostatkem je dlouhá, úzká hlava.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 61 a více cm
Fenka 56 a více cm
SRST:
Hustá, dlouhá, volná, bez smotaných pramenů, na pohmat jemná. Jakékoliv odstíny šedé a světle-modré.
CHARAKTER:
Přátelský, milý a nekonfliktní pes s vrozeným smyslem pro vytrvalost, jemnost a nebojácnost. Rád si hraje, rychle chápe a jeho výchova navzdory velikosti není nijak obtížná. Povahou je přímý a klidný, k dětem je hodný a lehce se sžívá s jinými domácími zvířaty. V dnešní době se stal populárním jako domácí miláček a kamarád dětí, ale může být i dobrým hlídačem a společníkem. Pokud vám nebudou vadit jeho velké rozměry,může s vámi žít i v městském bytě. Doporučují se přiměřené procházky s možností proběhnutí i bez vodítka.
PÉČE:
Pro péči o srst je nutné používat kartáč a hřeben s pevnými zuby. U bobtailů dochází velice často k zánětům uší, proto je nutné je pravidelně čistit a kontrolovat.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOB
ČÍSLO STANDARDU:
16 / 28.09.1998 (Great Britain)