Září 2007

Zvířata také potřebují pomoc!!

21. září 2007 v 22:09 | Aja a Paja

Zvířata také potřebují pomoc!!

Moc vás prosím!!!Jestli máte blog,tohle šiřte dál!
Zamýšlel jsi se někdy nad tím co se s tane s koněm, když je už příliš starý a nemůže běhat?

Nebo jakým postupem se dnes vyrábějí šampony a všechny různé kosmetické doplňky?

Kolik králíků a myší je v laboratořích utrápeno k smrti?
Ne?

Já na to myslím velmi často

Třeba na to jak se testují různé kosmetické přípravky a jiné věci na králících.

Tak například taková náplast.

Jak udělat náplast,aby nedráždila lidskou kůži? Jak to zjistit?

Jednoduše

Vezmete králíka a nalepíte mu na srst náplast
Prudce strhnete

Srst sleze

Máte holou kůži

Na tu nalepíte náplast

Prudce strhnete

Objeví se krvavá rána

Nalepíte náplast

Prudce strhnete ....

Pokračujete dokud nejsou vidět žebra
Pěkné, vidtě? A takhle to chodí ve všech laboratořích. Toto se dělá jen u králíků, protože jako jediní mají stejně citlivou kůži jako člověk.
Ale to není vše

Nyní si vezměte například kočky.

Roztomilé domácí zvířátko, že?

Teď si představte laboratoř

Kočka má svázané nohy aby se nemohla hýbat

Proč na ní nevyzkoušet, jestli nově vyrobený šampon
Neštípe do očí?
Proč by ne, nic vám to nezakazuje

Jednoduše vezmete kočku a nalijete jí tekutinu do očí

Samozřejmě se víčka nejprve upevní aby je zvíře nemohlo zavřít

Pravděpodobnost že kočka oslepne je 100%

Ale to přece nikomu nevadí, že

A to už radši nerozvádím co se stane, když se na zvířeti testuje nový prášek nebo jiné věci, které se musí sníst ...
Je vážně nepříjemné popisovat, co se děje v těle zvířete, které tenhle sajrajt spolklo ...


A teď už jen malý výčet a pár obrázků

Víš, kolik zvířat je denně zabito jen kvůli srsti?
Kolik delfínů je denně chyceno a následně zabito nepozornými rybáři?
A musí k tomu všemu dojít?
Copak se v dnešní době neobejdeme bez kožichů z pravé zvířecí kůže, všemožných kosmetických ptákovinek a jiných věcí? Tyto věci se přece dají získat i jinak. Kožichy se dají vyrobit a kosmetika se dá testovat hormonálně.
Ale je vůbec naděje, že to lidé pochopí?

Jestli budeme takto pokračovat dál, tak za 10 let budou všechny druhy na vymření.

Zvukové projevy psů

14. září 2007 v 17:58 | Aja a Paja

Zvukové projevy psů

ŠTĚKÁNÍ:
Nepřetržité štěkání středního zabarvení: "Smečko, sem! Možná hrozí nebezpečí! Někdo se blíží do našeho území!"
Nepřetržité štěkání, ale o něco pomalejší a hlubší: "Vetřelec (nebo jiné nebezpečí) je velmi blízko. Připravte se k obraně!"
Výrazný štěkot se třemi nebo čtyřmi krátkými přestávkami a středního zabarvení: "Myslím, že je poblíž nějaký vetřelec nebo jiné nebezpečí. Vůdce smečky by to asi měl zkontrolovat."
Prodloužené neustávající štěkání se středními intervaly mezi každým projevem: "Je tam někdo? Jsem tu sám a chci společnost" To bývá nejčastější odezva na věznění nebo ponechání o samotě na dlouhou dobu.
Jedno nebo dvě ostrá štěknutí středního tónu: "Nazdar!" Jde o nejtypičtější způsob uvítání.
Jedno ostré, krátké zaštěknutí hlubšího tónu: "Tak dost!" Takový zvuk můžeme často zaslechnout od feny, která vychovává svá štěňata. Může také značit znechucení psa, například když ho vyrušíte ze spánku nebo zatrhnete o srsti při česání a podobně.
Jedno krátké ostré štěknutí se zvyšuje se intonací: "Co to je? nebo "Aha?" Značí poplašení nebo překvapení, Jestliže je dvakrát nebo třikrát zopakováno, znamená zřejmě: "Pojďte se na to podívat!" Pes svolává smečku k prozkoumání nové události. Stejný typ štěknutí, ale ne tak krátký a ostrý, oznamuje: " Sem!" Mnoho psů používá takové štěknutí u dveří, aby dali najevo, že chtějí ven. Totéž, ale o něco klidnější, znamená: " Skvěle!".
Jedno zavytí nebo krátké, velice vysoké zaštěknutí: "Au!" reakce na náhlou neočekávanou bolest.
Série vytí: "Bolí to!" "Jsem zraněn." Odpověď na déletrvající bolest či strach.
Zajíkavý, středně hluboký štěkot: Jestliže by se normální zaštěkání přepsat ?ruff", potom tohle by mohlo znít "arr-ruff". Přeložme to jako: "Pojďme si hrát!" Pes je využívá, když chce někoho získat pro svoji hru.
Zvyšující se štěkot: Je to většinou série štěknutí, každé začínající na střední úrovni a ostře stoupající téměř až k zavytí, ale přece jen ne tak úplně vysoko. Jde o hravý štěkot, užívaný při dovádivých rvačkách a přetahování, signalizuje vzrušení a značí něco jako: "To je skvělá zábava!"

VRČENÍ:
Slabé, hluboké vrčení: " Dej si pozor!" "Zpátky." Většinou je pes využívá jako výhružku. Útočník zpravidla couvne, a pes tak získá více prostoru.
Hluboké vrčení se štěkotem: Je to vrčení, které přechází ve štěkot. Znamená: "Jsem rozzloben a připraven bojovat!" Jedná se o jasnou výhružku, pokud bude následovat další nátlak na psa, pes zaútočí.
Vyšší vrčení se štěkotem: " Bojím se, jsem zastrašen, ale budu se bránit." Tohle je výhružka méně sebejistého zvířete, které však bude nejspíše bojovat, bude-li k tomu donuceno.
Vlnící se vrčení: Tohle vrčení postupuje od hlubokých až k vysokým tónům s drobnými poštěknutími. Znamená: "Jsem zděšen. Jestli se přiblížíš , možná budu bojovat, ale možná také uteču." Máme co do činění s bojácně-agresivním chováním velice nejistého psa.
Hlasité vrčeni,ale se skrytými zuby: " To je bezva hra!" "Bavím se!" Takový zvuk můžeme zaslechnout během zábav, vrčení přitom může být proloženo rádoby výhružným blafáním. Tento projev většinou vyjadřuje psovo intenzivní soustředění, jako pří bitvě o ručník nějaké podobné aktivitě.



DALŠÍ ZVUKOVÉ PROJEVY:
Tiché kňučení: "To bolí!" "Někdo mi ubližuje!" Obyčejná osoba může takový zvuk zaslechnout nejspíše ve veterinární ordinaci, když pes trpí, nebo když se nějaký poddajný pes ocitne v cizím neznámém prostředí, které vypadá nebezpečně. Jde o kníkot podobný tomu, který vydávají štěňata, když ji jim zima, mají hlad nebo strach.
Hlasitější, o něco delší kňučení: "Prosím, dejte mi…" Chci…" Pes tento zvuk většinou používá, když se dožaduje žrádla či vodítka, když se snaží upoutat pozornost svého pána a podobně.
Vzdychnutí: tento zvuk, který bývá provázen ulehnutím psa a položením hlavy na přední tlapy, může mít dva významy:záleží na situaci a dalších viditelných projevech. Pokud má pes napůl přivřené oči, je to výraz spokojenosti a sděluje tak: "Je mi fajn a hodlám se tady složit".
Pokud má přitom pes oči naplno otevřené, pak je to výraz zklamání, že se nějaké očekávání nenaplnilo-asi nejlepším vysvětlením je: "Vzdávám to!"
Hluboký, táhlý štěkot: tohle je charakteristický zvuk psů během lovu. Kdybychom jej přeložili znělo by to asi takto: "Následuj mě!", "Dostaneme ho!"nebo " Všichni za ním!"
Štěkot s vytím: Zní to asi haf-haf-haf-haúúú, s posledním prodlouženým zavytím. Většinou to znamená: "Jsem sám," " Cítím se opuštěně" nebo "Je tam někdo?"
Vytí: " Jsem tady!", "Tohle je moje území!", "Slyším tě!" Sebejistý pes vyje často, aby všem oznámil svou přítomnost. Vytí také bývá častou odezvou na posledně zmíněný pocit. Je však pro lidské ucho o něco libozvučnější, neboť ono štěkání s vytím, v angličtině označované jako yip-howl, bývá označováno za velice truchlivé.
Bědování: Tenhle zvuk připomíná něco jako ar-owl-wowl-wowl… v krátkých časových intervalech. Je to kupodivu zvuk spontánního potěšení a vzrušení, který znamená: "Pojďme!" nebo "Mám radost!" Pes se tak projevuje, tehdy když se chystá něco, co má rád.
Supění: "Jdeme!" Klasické znamení vzrušení.

Znamení a gesta psů

14. září 2007 v 17:51 | Aja a Paja

Znamení a gesta psů


OCAS:
Pozice téměř horizontální, směřující od psa, nikoliv však strnule: Jedná se o známku pozornosti. Hrubě přeloženo znamení přibližně?: "Tohle by mohlo být zajímavé."
Ocas trčící od psa přímo horizontálně: Součást výzvy při setkání s cizincem nebo vetřelcem. V překladu by to znamenalo asi: "Ujasněme si, kdo je tady šéf."

Vztyčený ocas někde mezi horizontální a vertikální polohou: Neklamné znamení dominantního psa, který prosazuje svoji převahu jasným: "Já jsem šéf."
Ocas vztyčený a mírně zakroucený nad psova záda: Toto znamení říká: "Já jsem skvělý pes." Je to výraz klidného, dominantního psa, který má vše pod kontrolou.
Ocas je držen níž, ale stále ještě v nějaké vzdálenosti od tlap: " Relaxuji. Všechno je v pořádku."
Stažený ocas, poblíž zadní hlezen: Jestliže jsou tlapy napjaté a ocas visí podél nich dolů, znamená to: "Necítím se dobře" nebo "Jsem trochu ve stresu." Jsou-li však tlapy ohnuté dovnitř a pes má tudíž trochu snížený zadek, oznamuje tím: "Cítím se trochu nejistě." Je to gesto obvyklé obzvláště v neznámé situaci.
Ocas je stažen úplně mezi nohy: "Bojím se!" "Neubližuj mi!" Tento signál je obvykle zejména v přítomnosti dominantního psa nebo osoby, může to také znamenat: "Uznávám svou poníženou roli ve smečce, nehodlám s tebou soupeřit."
Zježená srst na ocase: Zježení ocasu psa je znamení agresivity. Může změnit vyznám každé pozice ocasu. Rovný ocas pak znamená: " Jsem připraven s tebou bojovat, jestli se nebojíš!" Pokud je ocas mírně vztyčen nebo zahnut nad záda, pak tím pes oznamuje: "Nebojím se tě a klidně se porveme, abych dokázal, že tady velím já."
Strnulý nebo ostře zahnutý ocas, zvednutý vzhůru: tento postoj je charakterističtější pro psy podobné vlkům, jakými jsou třeba němečtí ovčáci. Má podobný význam jako zježení ocasu. Předpovídá možný útok.
Mírné vrtění ocasu: Většinou pozdrav, interpretovatelný nejlépe jako "Nazdar."Vůči lidskému pánu to má význam: "Já vím, že se na mě díváš. Máš mě rád, viď? Je to odezva na pozornost společnosti.
Široké vrtění: "Mám tě rád." Takový projev lze většinou pozorovat při hraní, když jeden pes naoko útočí na druhého, vrčí, brumlá a štěká. Vrtění ocasem přitom působí jako protiklad toho všeho a má ujistit, že jde skutečně jen o hru. Značí: "Mám radost." v mnoha různých obměnách.
Pomalé vrtění ocasu ve střední výšce: Během psího výcviku si to vysvětluji jako: " Snažím se, porozumět tomu, co chceš. Chci vědět , co si myslíš, jenom si to nedokážu dát úplně dohromady." Když pes konečně vyřeší daný problém, rychlost i mohutnost vrtění se většinou prudce zvýši.

Tygr ussurijský

14. září 2007 v 17:41 | Aja a Paja

Tygr ussurijský


Tygr ussurijský (Pantera tigris altaica)
Patří do řádu šelem (Carnivora) a do
čeledi šelem kočkavytých (Felidae).
Délka - hlava/tělo: 180 - 220 cm
Hmotnost: samci žijící ve volné přírodě
Obvykle váží 140 kg až 230 kg. Samičky
jsou menší.
Je smutnou skutečností, že největší z šelem
kočkovitých (tzv. velkých koček) a jedno
z nejelegantnějších zvířat je na pokraji vyhynutí. Tygr ussurijský (starším názvem sibiřský) se vyskytuje jen v malých počtech - asi 200 kusů v ussurijské oblasti.
Počet tygrů ussurijských v zajetí činí asi 1 000 kusů, více než ve volné přírodě.Ani při značné velikosti neztrácí tygr pohybové vlastnosti koček. Jeho chůze je ladná a hbitá zároveň. Zvláštní slabost mají tygři pro vodu - výborně plavou.
Potrava a lov
Po většinu dospělosti jsou tygři ussurijští samotářští a hlídají si své teritorium, v němž hledají kopytníky, jako je sika ussurijská, kamzík goral amurský, kabar pižmový a dokonce i černý medvěd ussurijský. Avšak nejoblíbenější potravou tohoto tygra je bezpochyby kanec divoký, který může vážit až 340 kg a je vyzbrojen ostrými, klům podobnými zuby, jež mohou způsobit nepřátelům nebezpečné rány. Kanci tvoří někdy i 50% jeho potravy.
Rodinný život
Samci tygrů nehrají při výchově a péči o mláďata žádnou roli. Jsou to v podstatě velmi samotářští jedinci a samce můžete spatřit ve společnosti samičky jen na krátkou dobu. Přibližně za tři a půl měsíce porodí samička dvě až čtyři koťata v dobře ukryté noře, obvykle hluboko v lese. Tygřice jsou společenštější než tygři, nechávají u sebe tygřata dva až tři roky.
Ochrana
Nikdo přesně neví, kolik tygrů ještě na svobodě žije. Podle
čísel uváděných Světovým fondem na ochranu volně žijících zvířat a rostlin se jejich počty pohybovaly v polovině devadesátých let mezi 450 až 500 kusy, nyní se odhaduje na 200 kusů.
Zajímavosti
× Tygři ussurijští jsou největší kočky na světě, které mají o 100 kg vyšší hmotnost než tygr bengálský (=indický).
×Tygři ussurijští dokážou sežrat až 50 kg masa na posezení.
× Největší zaznamenaná hmotnost byla 384 kg.



Labradorský retrívr

14. září 2007 v 17:28 | Aja a Paja

10.bleskovka

14. září 2007 v 16:55 | Aja a Paja
Je tady 10. bleskovka. Vyhraje ten, kdo jako 1. správně odpoví. Odpovědi piště do komentářů! A nezapomeňte uvézt adresu vašeho blogu! :o)


Odpovídejte pouze ano nebo ne.

Otázka:

Když hrošice odchází za potravou,

vyhledává pro své mládě pečovatelku?


Švýcarský ovčák

14. září 2007 v 16:32 | Aja a Paja

Psí kalendář

14. září 2007 v 16:31 | Aja a Paja
LedenÚnorBřezenDubenKvětenČerven
1 Robin
2 Jantar
3 Jack
4 Ťapka
5 Gaston
6 Liberty
7 Sam
8 Bobeš
9 Rex
10 Amálka
11 Tristan
12 Jonáš
13 Hera
14 Brita
15 Brok
16 Zora
17 Bertík
18 Žolík
19 Ajax
20 Chico
21 Tramp
22 Bojar
23 Cipísek
24 Ralf
25 Max
26 Ambra
27 Jerry
28 Kid
29 Hektor
30 Jenny
31 Marika
1 Car
2 Flíček
3 Black
4 Lajka
5 Žeryk
6 Peggy
7 Lord
8 Nora
9 Fergie
10 Šaryk
11 Nero
12 Arleta
13 Kazan
14 Dan
15 Pišta
16 Lilly
17 Azor
18 Argo
19 Velur
20 Baf
21 Atom
22 Elsa
23 Kikina
24 Pajda
25 Dášenka
26 Líza
27 Fina
28 Cindy
1 Cesmína
2 Madame
3 Puňťa
4 Akim
5 Sally
6 Žofka
7 Bobík
8 Sára
9 Aida
10 Alík
11 Hugo
12 Babeta
13 Fox
14 Gina
15 Horác
16 Besina
17 Raf
18 Ágnes
19 Ben
20 Oskar
21 Nela
22 Majka
23 Celeste
24 Barnabáš
25 Viktor
26 Fuchsia
27 Dino
28 Rusty
29 Angie
30 Bob
31 Endy
1 Baltazar
2 Lav
3 Šotek
4 Baron
5 Fanny
6 Lady
7 Denny
8 Brixie
9 Ája
10 Čenda
11 Sisi
12 Egon
13 Astor
14 Connie
15 Fík
16 Betty
17 Jakub
18 Artur
19 Daisy
20 Tyrl
21 Sultán
22 Terezka
23 Zoro
24 Mates
25 Barcelona
26 Fredie
27 Kryštof
28 Sandy
29 Jim
30 Bria
1 Korina
2 Scott
3 Penny
4 Falco
5 Eda
6 Krista
7 Benji
8 Ron
9 Amina
10 Tar
11 Máša
12 Rambo
13 Athos
14 Chita
15 Lisbon
16 Riki
17 Karin
18 Puf
19 Aramis
20 Bára
21 Agáta
22 Puppy
23 Ciro
24 Sir
25 Bony
26 Xena
27 Alf
28 Orchidea
29 Žaneta
30 Baryk
31 Puma
1 Uran
2 Alan
3 Lup
4 Edward
5 Gejša
6 Honey
7 Wabi
8 Greco
9 Baby
10 Artuš
11 Chip
12 Astro
13 Rintintin
14 Haryk
15 Bublina
16 Hubert
17 Eliot
18 Tara
19 Míša
20 Lyra
21 Borek
22 Zuzanka
23 Saša
24 Lassie
25 Ferda
26 Asta
27 Xaver
28 Felix
29 Rasty
30 Bohouš
ČervenecSrpenZáříŘíjenListopadProsinec
1 Belinda
2 Sany
3 Charlota
4 Jori
5 Cintie
6 Hakim
7 Natálka
8 Hela
9 Iris
10 Aranka
11 Rek
12 Hetty
13 Paddy
14 Cedrik
15 Kim
16 Zorka
17 Ťulda
18 Guliver
19 Jasmína
20 Ida
21 Jamie
22 Brian
23 Vendulka
24 Britt
25 Alan
26 Janka
27 Dora
28 Kačenka
29 Ašar
30 Chantal
31 Mikeš
1 Dolly
2 Gigolo
3 Lesan
4 Prima
5 Alex
6 Čikina
7 Bergeron
8 Vanessa
9 Chanel
10 Damián
11 Bea
12 Shelia
13 Kamila
14 Dixi
15 Cherry
16 Kulička
17 Roxana
18 Faun
19 Luccy
20 Aran
21 Lumpík
22 Noris
23 Regína
24 Amanda
25 Wanda
26 Katy
27 Celine
28 Albert
29 Largo
30 Kuba
31 Bak
1 Blesk
2 Pluto
3 Izabela
4 Ruby
5 Attila
6 Růženka
7 Don
8 Andy
9 Perry
10 Madeira
11 Hanny
12 Bella
13 Dája
14 Anita
15 Ela
16 Justýna
17 Ámos
18 Dorotka
19 Indy
20 Reno
21 Leo
22 Ajša
23 Marylin
24 Arči
25 Fatima
26 Gita
27 Java
28 Mona
29 Silver
30 Borek
1 Diana
2 Janek
3 Kelim
4 Spartak
5 Mignon
6 Adélka
7 Hero
8 Sabar
9 Ema
10 Viky
11 Filip
12 Tess
13 Matylda
14 Škubánek
15 Princ
16 Bibi
17 Čertík
18 Felicia
19 Eros
20 Gábina
21 Karamel
22 Ursin
23 Hasan
24 Monty
25 Judy
26 Bobina
27 Korzár
28 Jork
29 Aladin
30 Hrom
31 Erny
1 Nela
2 Kiki
3 Pepin
4 Aron
5 Hyacinta
6 Tina
7 Fido
8 Omar
9 Donovan
10 Gert
11 Otík
12 Cleo
13 Satin
14 César
15 Muf
16 Bruncvík1
17 Tobiáš
18 Radar
19 Goro
20 Tim
21 Cherryl
22 Artuš
23 Molly
24 Nina
25 Valmont
26 Sorbone
27 Bucefal
28 Tracy
29 Brixi
30 Chan
1 Žak
2 Norik
3 Aneta
4 Dustin
5 Kvítko
6 Danny
7 Charles
8 Gero
9 Hvězda
10 Amadeus
11 Nelson
12 Jonatán
13 Filipes
14 Kelly
15 Porthos
16 Miki
17 Arina
18 Paris
19 Smaragd1
20 Harry
21 Smokey
22 Perla
23 Goja
24 Mikuláš
25 Chris
26 Karo
27 Sia
28 Batul
29 Dick
30 Tonny
31 Edmond


Kočka domácí

14. září 2007 v 14:59 | Aja a Paja

Kočka domácí (Domestic cat)

U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena koček domácích, pro která je charakteristickým znakem modrá barva.
Počet plemenných koček ve světě nepřevyšuje 10%, v některých zemích jich však není než 2% z celkového počtu koček. Přestože mezi bezplemennými kočkami dochází k nekontrolovanému odběru, je možné vysledovat některé tendence k rozšiřování těch nebo jiných příznaků. Mezi bezplemennými kočkami je velice málo koček dlouhosrstých, protože dlouhá srst je z pohledu evoluce recesním znakem. Často se však vyskytují kočky, které mají srst jako Angorské nebo Main-cuna. V Rusku se takovým kočkám říká Sibiřské kočky.
Kočky severských států mají obvykle pevnější stavbu těla, silnou kostru a hustou srst. Kočky jižních států jsou lehčí, graciéznější, s tenkou srstí bez podsady. U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena, pro která je charakteristickým znakem modrá barva. Proto se v Evropě modré kočky vyskytují velice často. Typické pro východní státy je zbarvení color-point, v západní Evropě se však toto zbarvení vyskytuje velice vzácně, vzniká zde pouze křížením.
Tygří zbarvení, které je považováno za lepší "maskování", se vyskytuje častěji než mramorové. Typické je dvou- nebo tří-barevné zbarvení. Severské kočky však mají bílé barvy méně, jižní kočky naopak více. Mezi bezplemennými kočkami se krémová barva vyskytuje velice zřídka, neboť toto zbarvení bylo dosaženo důsledkem selekce. Bezplemenné kočky jsou většinou červené nebo zrzavé.
Domácí kočky se rovněž mohou vystavovat na výstavách. Při hodnocení domácí kočky se započítává její fyzická kondice, stavba těla, zbarvení a vzhled. Barva očí musí odpovídat zbarvení srsti. Barvu srsti musí mít jedno-barevné kočky po celém těle ve stejném odstínu. U vícebarevných koček musí být jednotlivé barvy zřetelně označené a harmonicky mezi sebou kombinované.

Kurilský bobtail dlouhosrstý

14. září 2007 v 14:54 | Aja a Paja

Kurilský bobtail dlouhosrstý (Kurilean Bobtail Longhair)

Kurilský bobtail dlouhosrsty je silná, elegantní kočka…
PLEMENO:
Polo-dlouhosrstých koček.
VELIKOST:
Kurilský bobtail dlouhosrstý není velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 3 až 5,5 kg.
SRST:
Délka srsti je střední až dlouhá. Připouští se všechna zbarvení a jejich kombinace, kromě color-point a habešského.
HLAVA:
Hlava kočky není velká, je ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku. Čelo má ploché, se sotva viditelným přechodem na rovný nos. Lícní kosti jsou vysoko posazené a čelisti ploché. Čumák má úzký s viditelnými polštářky pod knírem, přecházející do úzkého a silného podbradku.
UŠI:
Uši jsou velké nebo středně velké, vysoce a rovně posazené, otevřené dopředu.
OČI:
Jsou středně velké, oválné, šikmo posazené. Jejich barva odpovídá zbarvení srsti. Je zastoupena všemi odstíny žluté a zelené.
TĚLO:
Kurilský bobtail dlouhosrstý je silná a elegantní kočka s urostlým kvadratickým tvarem těla. Zadek je nadnášen a ověnčen rozmarným ocasem. Končetiny jsou pevné, tělu úměrné. Zadní končetiny jsou výrazně delší, než přední. Tlapy jsou zakulacené. Tělo je pokryté lesklou a tvrdou srstí, s bohatým základem.
OCAS:
Ocas tvoří jakousi "bambuli". Je 4 až 13 cm dlouhý, rovný nebo zatočený, pokrytý delší srstí.
NEDOSTATKY:
Nedostatky: těžký, hrubý typ; dlouhý tvar těla; velká kulatá hlava; tupý čumák; nízké či kulaté lícní kosti; kulaté, velké, rovně posazené oči; nevelké, široce posazené uši; těžké, dlouhé, přízemní tělo; slabá propadlá záda; tenké, krátké končetiny; chybění ocasu, nebo jeho délka přesahuje 13 cm s konečkem stočeným do kroužku a s přebytkem srsti na konci; smotaná srst bez základu.
PÉČE:
Kurilský bobtail dlouhosrstý nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
Kurilský bobtail dlouhosrstý se uznává pouze v klubech WCF. Standard byl zaregistrován v roce 1922 až 1944.

Perská kočka

14. září 2007 v 14:46 | Aja a Paja

Perská kočka (Persian cat)

Díky charakteru a nádhernému zevnějšku patří perská kočka mezi "aristokraty" v rodině koček.
PLEMENO:
Perská kočka je plemeno dlouhosrstých koček
PŮVOD:
V původu tohoto plemene je mnoho nejasného. Podle všeho se na jejím vývinu přičinily pouštní a asijské stepní kočky, žijící v dávné době na teritorii blízké Asie. Předpokládáme, že jejich vlastí je Turecko. Historické "zřeďování" perské kočky se v Evropě začíná v 16.až 17.století, kdy byla dovezena do Itálie a následně i do Francie. Zvíře se dost rozšířilo a získalo velikou oblibu.
VELIKOST:
Perská kočka je středních rozměrů, robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Tělo je pokryté hedvábnou, lechtavou, měkkou a dlouhou srstí, což zvířeti dává zajímavý a přitažlivý vzhled. Okolo ramen a krku srst vytváří honosný "límec".
Zbarvení je různé. Rozlišujeme řádově 90 různých druhů. Uznána je černá, bílá, modrá, červená, krémová, liliová. Jednobarevné kočky nesmějí mít skvrny nebo značky, tzn. že zbarvení celého těla musí být celistvě jednotné. Barva čenichu nosu, polštářků tlap a kníru podle pravidel odpovídá základnímu zbarvení.
HLAVA:
Je velká a masivní, s kulatým vypouklým čelem. Čelisti má plné. Kníry jsou na pohled dlouhé. Brada je silná, čelisti široké, mocné,
NOS:
Nos je maličký a krátký, avšak široký a zlehka zvednutý.
UŠI:
Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou krátké, na koncích zakulacené, široce a nízko posazené, nakloněné dopředu, s chomáčky dlouhých vlasů uvnitř mušlí.
OČI:
Oči mají všechny perské kočky velice přitažlivé. Ohromují svojí velikostí i tvarem. Jsou velké, silné, kulaté, široce posazené a výrazné. Barva je tmavě oranžová, modrá, měděná. Kočky předepsaného zbarvení mají vlastní barvu očí.
TĚLO:
Masivní, silné, svalnaté, úměrně stavěné. Krk je krátký, trochu silnější. Hrudník je široký a hluboký. Ramena, záda a bedra mají silná. Nohy jsou krátké, rovné, výkonné, s dostatečně velkými vlasovými tlapami. Prsty jsou silné a sevřené, mezi nimi jsou chomáčky dlouhých vlasů.
OCAS:
Není dlouhý, je spuštěn k zemi, huňatý, s lehce zatočeným konečkem.
CHARAKTER:
Perská kočka se vyznačuje přítulným charakterem a plnou důvěrou k člověku. Je spokojená a klidná. Její oddanost k člověku je možné přirovnat i k oddanosti psa.
OSTATNÍ POPIS:
Perské kočky se značkami na hlavě, tlapách a ocasu jsou řazeny do samostatného plemene - tzv. "point". Perská kočka se v porovnání s jinými plemeny prokazuje nejvyšším stupněm zdomácnění. Ztratila dokonce i schopnost lovit myši, krysy a nemůže být mimo domov. Tyto zvláštnosti charakteru, spolu s nádherným zevnějškem, z ní činí "aristokratku" mezi kočkami. Perská kočka je rozšířena v mnoha zemích světa.
PÉČE:
Perská kočka potřebuje každodenní důkladnou a pečlivou péči o srst.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA

Sphynx

14. září 2007 v 14:37 | Aja a Paja

Sphynx (Sfynx)

Sphynx je velice vzácné a řídce se vyskytující plemeno. Rodí se s krátkou a velice měkkou sametovou srstí. S růstem ale srst postupně vypadá a zmizí.
PLEMENO:
Sphynx je plemeno bezsrstých domácích koček.
PŮVOD:
Poprvé se objevila v Kanadě v roce 1960 výsledkem mutace obyčejné kočky. Křížením prvního bezsrstého kocoura-mutanta se svojí matkou vzniklo první bezsrsté kotě a dalo základ plemenu. V Rusku se rozvíjejí zvláštní Donské sfinxy, vyšlechtěné v Rostově na Donu po zcela náhodném nálezu kočky v roce 1987. Od Kanadské kočky se odlišují v mnoha parametrech.
VELIKOST:
Střední.
SRST:
Sphynxove se rodí s krátkou, velice měkkou sametovou srstí. S růstem ale srst postupně vypadá a zmizí. Zůstává pouze tenký sametový povlak na čumáčku, uších, tlapách a horní části nohou.
HLAVA:
Hlava má klínovitý tvar, klenuté čelo, krátký nos a vystupující lícní kosti.
UŠI:
Uši jsou dosti velké, zaoblené a široce posazené.
OČI:
Oči jsou hluboce posazené, zkosené, většinou zlatavého nebo měděného (pouze u černých Sfinx) nádechu.
TĚLO:
Tělo je protažené a pružné, s dlouhým ocasem. Nohy jsou dlouhé a tenké.
OSTATNÍ POPIS:
Sphynx je velice vzácné a řídce se vyskytující plemeno. Kůži má elastickou, "přebytečnou", s vráskami na hlavě, krku, podpaží a v tříslech. Mohou mít libovolné zbarvení, barva očí však musí ladit se zbarvením kůže.
PÉČE:
Sphynx se rodí holý, je to rozdíl od donského sphynxe, který se rodí chlupatý a postupně vylysá. Také péče o něj je v mnohém jiná, třeba v tom, že se tak cca 1x za 14 dní musí koupat, aby se umyl jeho pot.

Donský sphynx

14. září 2007 v 14:33 | Aja a Paja

Donský sphynx (Don sphynx)

Donský sphynx je živý a dobrácký.
PŮVOD:
První Sphynx byl vyšlechtěn roku 1966, jeho linie však vymřela. Další mláďata tohoto plemene se narodila roku 1978.
PLEMENO:
Experimentální plemenná skupina bezsrstých koček.
VELIKOST:
Donský sphynx je plemeno střední velikosti.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Kůže je elastická, "přebytečná", vrásčitá na hlavě, krku, v podpaží i ve slabinách.
HLAVA:
Hlava je klínovitého tvaru, s jasně očerněnými lícními kostmi a nadobočím. Čelo je ploché s rozcházejícími se vráskami nad očima.
NOS:
Středně velký, rovný, s lehkým přechodem na čelo.
UŠI:
Donský sphynx má velké, vysoko nasazené, nakloněné dopředu, se zaoblenými konečky.
OČI:
Střední velikosti, mandlové, šikmo posazené. Jejich zbarvení je libovolné.
TĚLO:
Tyto pevné kočky mají dobře vyvinutou kostru, tělo elegantní, jemně baculaté na pohmat, s dobře zřetelným pohlavím. Čumáček je oblý, ne příliš dlouhý. Tělo je svalnaté, pružné, s hlubokou linií slabin; zadní část těla je široká. Končetiny jsou pevné, předloktí rovné, tlapky oválné, prsty dlouhé a rychlé.
OCAS:
Dlouhý, rovný, silný a pružný.
CHARAKTER:
Donský sphynx je živý a dobrácký.
OSTATNÍ POPIS:
Koťata mívají zbytečný porost, který se musí do dvou let vytratit. V zimě se někdy objevuje lehké osrstění těla. Koťata se mohou narodit s volnou srstí a "lysinkou" na hlavě. Mají také zvláštní znak, tzv. stočený výbrus. Oči otevírají velice brzy, již v 1. až 3. dnu života. Jejich zbarvení je libovolné.
K nedostatkům patří: krátká, okrouhlá nebo úzká hlava, malinké nebo nízko posazené uši, kulaté oči, krátké, lehké, slabé tělo, krátký nebo nesprávně zakončený ocas, celistvé osrstění těla, nezkus do 2 mm.
VADY:
K nedostatkům patří:
krátká, okrouhlá nebo úzká hlava, malinké nebo nízko posazené uši, kulaté oči, krátké, lehké, slabé tělo, krátký nebo nesprávně zakončený ocas, celistvé osrstění těla, nezkus do 2 mm.
K vadám patří:
zkroucení víček, nezkus více jak 2 mm.
PÉČE:
Donský sphynx nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
TICA, CFA (omezená třída), GCCF (s omezením)

Americká drsnosrstá kočka

14. září 2007 v 14:29 | Aja a Paja

Americká drsnosrstá kočka (American Wirehair)

Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná a bystrá kočka.
PLEMENO:
Americká drsnosrstá kočka je plemeno krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Objevila se v Americe v roce 1966 jako mutant americké krátkosrsté kočky. Od posledního typu se liší srstí střední délky, která je na hlavě, zádech, bedrech a zevní části ocasu hrubší a tvrdší, jemně kadeřavé.
VELIKOST:
Kocouři jsou poměrně velcí a robustní.
HMOTNOST:
V rozmezí 3,5 až 7 kg.
SRST:
Je krátká, měkká a lesklá. Různobarevnost plemene je shodná s evropskými krátkosrstými (bílé, černé, modré, červené, krémové, "černý kouř", "modrý kouř"). Má nádherný druh kožichu, někdy s hnědými odstíny, kterému se říká "ginger" (zázvor).
HLAVA:
Oválná.
NOS:
Středně dlouhý. Je delší, než širší, dělá však kulatý dojem.
UŠI:
Jsou střední velikosti.
OČI:
Kulaté, široce a šikmo posazené. Mají zlatavou barvu.
OCAS:
Zužující se a zlehka zatočen do kroužku.
CHARAKTER:
Americká drsnosrstá kočka je vytrvalá, přítulná, bystrá a učenlivá kočka, velice skákavá. Vyniká výborným zdravím a smělostí. Je to dobrý lovec.
OSTATNÍ POPIS:
Základní znaky má toto plemeno společné s americkou krátkosrstou kočkou.
PÉČE:
Srst potřebuje stálou péči pomocí kartáče a hřebene. Línání je stejné, jako u obyčejných koček.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA

Americký kerl kratkosrstý / dlouhosrstý

14. září 2007 v 14:24 | Aja a Paja

Americký kerl kratkosrstý / dlouhosrstý (American Curl Longhair / Shorthair)


Americký kerl svoje pojmenování dostalo díky vykroucené vnější straně uší, které dávají kočce výraz překvapení.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Američan curl (curl = zkroucenýma ušima)
PLEMENO:
Americké plemeno domácích krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Původ kerla se spojuje s ochočením bezdomovské kočky. Domníváme se, že původkyní plemene je přezdívkou "Sulamifa", vyznačující se černou hedvábnou srstí a zcela zvláštním tvarem uší. V roce 1981 vrhla Sulamifa čtyři koťata, a dvě z nich měla stejně stavěné uši. V roce 1983 se plemeno předvedlo v Kalifornii a bylo uznáno v USA. Do Evropy se tyto kočky poprvé dostaly teprve v roce 1995 a zatím co nejsou FIFe i Britskou koordinační radou uznány pro vzácné plemeno kočky.
HMOTNOST:
3-5 kg
POPIS:
Výsledkem vnitroplemenného křížení vznikl krátkosrstý kerl, což svědčí o možnostech inbreedinga mezi kerly.
ZVLÁŠTNOSTI:
Svoje pojmenování plemeno dostalo díky vykroucené vnější straně uší, které dávají kočce výraz překvapení. Tuto zvláštnost uší dědí polovina koček tohoto vzácného plemene.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
CFA, TICA

Himalájsko-perská kočka

14. září 2007 v 14:16 | Aja a Paja

Himalájsko-perská kočka (Himalaya cat)

Himalájsko-perské kočky jsou hraví, přítulní, někdy odvázaní, někdy pyšně zdrženliví.
PLEMENO:
Dlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v USA v 50. letech 20. století. Vzniklo křížením Siamských koček s Perskými kocoury. První výzkumy jejich křížení proběhly ještě ve 20.letech minulého století v Británii. Roku 1930 do výzkumu vstoupili také američtí genetici.
VELIKOST:
Robustní postava.
SRST:
Srst je dlouhá, měkká a hustá, na krku vytváří "přepychový límec". Krásná a hedvábná srst je zbarvená stejně, jako u Siamských koček. Na základním zbarvení srsti jsou odlišně zabarvené známky, a to na čumáku, uších, tlapách ale i na ocase. U color-pointů rozlišujeme 20 různých barevných variant. Nejrozšířenější z nich jsou: silikon-point, modrý-point, čokoládový-point, linkovaný-point(pruhovaný), červený-point, dortový-point.
HLAVA:
Hlava je velká a kulatá, čelisti jsou rozvinuté.
NOS:
Čumák nosu je krátký.
UŠI:
Uši jsou malinké, velice široce postavené, pokryté hustou srstí.
OČI:
Oči jsou velké a kulaté, jasně modré barvy.
TĚLO:
Robustní tělo má poněkud kratší nohy.
OCAS:
Ocas není dlouhý, k tělu však úměrný, pokrytý hebkou srstí.
CHARAKTER:
Kolor-pointi jsou hraví, přítulní, někdy odvázaní, někdy pyšně zdrženliví. Mají svoji individuální nenapodobitelnou povahu. Jsou však přátelští a důvěřiví.
OSTATNÍ POPIS:
Název plemene je Dlouhosrstý Kolor-point; v USA a v některých jiných zemích je známé jako Himalajsko-perské.
Vnější vzhled je stejný, jako u perských koček.
PÉČE:
Péče o srst se ničím neliší od péče srsti perských koček.

Československý vlčák

14. září 2007 v 14:06 | Aja a Paja

Československý vlčák

Československý vlčák je komunikativní, velice pohyblivý a aktivní. Všechny jeho vlastnosti dělají z Českého vlčáka univerzálního psa.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Czechoslovakian wolfdog
PŮVOD:
Historie Československý vlčák začíná rokem 1955, kdy plukovník pohraniční stráže Ing. Karel Hartl se rozhodl využít pro zformování nového plemene psa cenné vlastnosti vlka. Na této cestě šlechtění sice nebyl prvním, dovedl však toto nové plemeno během neuvěřitelně krátké doby až k uznání "Mezinárodní kynologické organizace. V roce 1989 bylo plemeno uznáno FCI. Český vlčák v sobě nese krev Německého ovčáka a krev Karpatského vlka. Vědec Bernard Buden se domnívá, že schopnosti tohoto psa nejsou ničím omezeny - může být tedy důvodem revolučního převratu v kynologickém světe. V roce 1982 Sbor chovatelů ČSSR uznal Československý vlčák jako národní plemeno.
POPIS:
Pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstněním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.
Tip stavby těla muk umožňuje dlouhý běh. Stavba těla je obdélníková. Tvar těla i jeho zabarvení je vlčího vzezření. Lebka má kuželovitý tvar, hlava je k tělu proporcionální, krk je svalnatý, v klidu je držen pod úhlem 40 stupňů, měl by být natolik dlouhý, aby se pes mohl bez námahy čumákem dotknout země. Pohyb je harmonický, lehký a pružný. Za běhu pes jakoby splývá se zemí. Hlava a krk jsou při rychlém běhu protaženy do jedné čáry.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku nejméně 65 cm.
Fena má v kohoutku nejméně 60 cm.
VÁHA:
Psi váží nejméně 26 kg.
Feny váží minimálně nejméně 20 kg.
SRST:
Vlastnosti srsti: Rovná, uzavřená. Zimní a letní srst je značně rozdílná. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí. Krk je dobře osrstěný.
Barva srsti: Žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s světlou maskou.
CHARAKTER:
Temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující, neohrožený a odvážný. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný vůči povětrnostním vlivům. Všestranně upotřebitelný. Komunikativní, velice pohyblivý a aktivní. Pes je velmi vytrvalý. Poslušnost je základní rys jeho charakteru. Reakce je bleskurychlá, pes nezná strach, je velice odvážný. Spolu s tím má však vrozenou nedůvěru k cizím lidem. Ale bez povelu a důvodu nikoho nenapadne. Ve většině případů je to pes pro jednoho majitele. Všechny tyto vlastnosti a také hustá srst s měkkou podsadou dělají z Československého vlčáka univerzálního psa.
PÉČE:
Není náročná
PLEMENO:
FCI Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
CSV
ČÍSLO STANDARDU:
332 / 28.04.1994 (Československo, Slovenská republika)